V Čechách máme Ježíška
Nakračujeme kolem něj opatrně, aby se nám opadající bodlinky nezapíchaly do koberce víc, než je nezbytně nutné. Děti se s hurónským řevem perou o dárky, které dostal někdo jiný. A když je podezřele dlouho ticho, znamená to jediné, buď něco rozbily a teď se to snaží nastrkat pod skříň, nebo sebraly hračku sourozenci a schovávají se s ní pod peřinou.
Vánoce jsou nádherné, většina z nás je má ráda. Ale kdy jsou vlastně nádherné? Těch pár okamžiků pod stromečkem, když Ježíšek donese dárky? Nebo snad během večeře, kdy ti nejmenší nemají ani chuť na jídlo, na které se celý den těší, protože už se samou nedočkavostí nemůžou na ten štědře prostřený stůl ani podívat? Kdy je to „TO“, proč to vlastně celé děláme? Kdy nastane ten kouzelný okamžik, na který se celý rok těšíme? ( Já vím, pánové, vy zase až tak moc ne.)
Papíry jsou roztrhané, všude se válejí krabice a mašle. Děti radostně vískají a my, dospěláci, sledujeme krabice, které jsme zabalili a o kterých víme už předem, co ukrývají. Snažíme se zachytit ten výjimečný okamžik. To, že ty naše děti ještě „věří“. Myslím, že věřit na Ježíška je jedno z těch nádherných, kouzelných chvilek dětství.
Před Vánocemi jsem četla mnoho článků o tom, jak „moderní“ rodiče nechtějí držet tradici Ježíška. Nechtějí svým dětem „lhát“ a zadělávat jim do budoucna na traumata ze lži. Nevím, jak vy, ale já jsem rozhodně žádným traumatem netrpěla a netrpím. Neměla jsem pocit, že jsou mí rodiče podvodníci, kteří mi celé dětství lhali o tom, kdo dává dárky pod stromeček. Milovala jsem čekání na Ježíška a miluju ho do dneška, i když už „vím“, jak to doopravdy je. Nenechám si zkazit tu vánoční klasiku. Klidně budu nemoderní rodič a ponesu riziko toho, že budou mé děti traumatizované do konce svých dní tím, že jsem jim každý rok „lhala“. Víra v to, že dárky dává Ježíšek je krásná a nevidím na ní nic špatného.
Jsme generace, která za každým nezdarem hledá traumata z dětství. Hledáme viníka. Netvoříme svůj život. Neneseme za něj odpovědnost a hlavně ji nést nechceme. Je jednodušší to hodit na někoho jiného. A tak, když se nám nebude dařit (překvapivě díky vlastním rozhodnutím, která jsme učinili v minulosti), svedeme to na někoho jiného.
A proč ne třeba na Ježíška?
Zdá se vám to přehnané, ulítlé, švihlé? Mně taky. Stejně tak jako myšlenka toho, že mě budou mé děti považovat za lháře, který jim zničil dětství jen proto, že trval na tom, že na Vánoce v Čechách prostě dárky nosí Ježíšek.
Nesoudím rodiče, kteří svým dětem řeknou pravdu o tom, kdo u nich doma chystá dárky. Je to věc každého. Jen to není cesta pro mě a mé děti.
Všimli jste si letos něčeho nového? Všimli jste si, že těch Ježíšků v našich životech přibývá? Jsem vděčná za každého opravdového přítele v životě mém a v životě mých dětí. Děkuji za nová přátelství, která vznikla během tohoto roku. To jsou ti Ježíšci, kteří kolem nás s pokorou nakračují každý den. Ti, kteří tu jsou pokaždé, když je potřebujeme a také pokaždé, když jsme prostě a jednoduše šťastní. Přeji vám, abyste se pozorně dívali kolem sebe a ty „Vaše Ježíšky“ nepřehlídli.
Daniela Bulířová
Čekání na Ježíška
„Maminko, a kdy už přijde Ježíšek?“ Ellenka na mě upřela svá rozzářená očka plná radostného očekávání. „Už brzy. Dneska se ještě vyspinkáš a zítra...“ „Zítra už tu bude?“skočila mi nedočkavě do řeči. „Ano, zítra už přijde.“
Daniela Bulířová
Advent, kdy jsem plakala
Bylo to jednoho sychravého, říjnového odpoledne, kdy jsem se svými dcerkami šla vyvenčit psa. Bylo chladno a tak jsem se těšila, až se vrátíme domů, do tepla. Holčičky se honily se psem, tváře jim zčervenaly a od pus jim šla pára.
Daniela Bulířová
Proč je důležité mít se rád?
Mít se rád...něco tak prostého, přirozeného, chtěného, toužícího, radostného, vrozeného a přesto pro některé z nás tolik složité, zamotané, nemožné, neuskutečnitelné, zraňující.
Daniela Bulířová
Je snadné být šťastný, když....
Je snadné být šťastný, když kolem sebe vidíš rozesmáté tváře svých blízkých. Je snadné být šťastný, když jsi zdravý.
Daniela Bulířová
Kdy jste silní?
Kdy se cítíte být silní? Ve kterých oblastech vašeho života se cítíte sebejistě? Kdy naposledy jste zažili situaci, ve které jste o sobě nepochybovali?
| Další články autora |
Otevírací doba obchodů 17. listopadu 2026 může překvapit. Kam lze vyrazit na nákupy?
Listopadový státní svátek letos připadne na úterý. Jak bude na Den boje za svobodu a demokracii a...
Konec Skylinku přináší nové ceny i pravidla. Co musí zákazníci stihnout do konce listopadu?
Satelitní televizní služby v Česku prošly významnou změnou. Nabídka se nově sjednotila pod značkou...
MAPA: Klíčovou křižovatku v Praze 4 čeká uzavírka. Kvůli metru D se bude objíždět
Výstavba nové trasy metra D významně ovlivní provoz na jedné z klíčových křižovatek v Praze. Práce...
Potkani v Praze nemají klid. Deratizátory doplňují nečekaní spojenci
Potkani v pražských stokách letos neměli zrovna klidný rok. Pražské vodovody a kanalizace (PVK)...
Praha zažije první Pyžamovou jízdu metrem. Cestující vyrazí v nočním úboru až do Motola
Vyrazit ráno do pražského metra v pyžamu? Za normálních okolností by člověk nejspíš sklidil pár...
Oscarový příběh míří na jeviště. Nová Spirála odstartovala třetí sezonu
Komerční sdělení Třetí sezona Nové Spirály nabídne českou premiéru divadelního Předčítače, návrat Madisonských...
Na Liberecku zemřela chodkyně, na přechodu ji srazilo osobní vozidlo
V Hejnicích na Liberecku zemřela chodkyně po střetu s osobním autem. K tragické nehodě došlo v...
„Sama nevím, proč jsou tak úspěšné.“ Zpěvačka promluvila o milionech zhlédnutí
Z kanceláře až k milionům dětských posluchačů. Michaela Růžičková, která o sobě mluví zásadně jako...
Lesy ČR vypsaly tendr na nové sídlo za téměř dvě miliardy, stavba má začít zjara
Státní podnik Lesy České republiky (LČR) vypsal soutěž na generálního dodavatele stavby nového...

Pronájem bytové jednotky 2+1, ul. Matěje Kopeckého, Ostrava - Poruba
Matěje Kopeckého, Ostrava - Poruba
17 500 Kč/měsíc
- Počet článků 28
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 399x
Nejsem žena, kterou lze strčit do škatulky. Jsem živel. Miluji život a vše co přináší. To dobré, i to špatné.
Život je cesta, po které stojí za to jít.



















