U Zdenečků doma

K napsání tohoto blogu mne inspirovala břitká, umně vyargumentovaná satira kolegy Hornera, který s literární bravurou (sobě vlastní) a skvěle vypointovaným poselstvím popsal, jak to vypadá u Lhotských doma...

Pozvěme se ke Zdenečkům a podívejme se, jak to před lety vypadalo u nich ......

Je podzimní, pošmourné odpoledne. Obloha je zatažená, potemnělá co nenávistná mysl heterosexuálního konzervativce a hrozí deštěm. Ze strání dují větrné poryvy a ohýbají stromy, které  hrozí zlomením.

V malém, ale útulném bytě, snad kdesi v Praze, bydlišti to rodiny Zdenečkových, je ticho. Není to ale to klidné, mírumilovné poobědové ticho, kdy si hlava rodiny dává dvacet, maminka luští křížovky a synáček si prohlíží obrázky dinosaurů. Zde panuje dusné, napjaté ticho, které hrozí, že přinese bouři...

Paní Zdenečková sedí u stolu, zarudlé oči občas otře kapesníkem. Pan Zdeneček, tatínek, zamračený, svraštělé čelo, hledí do prázdna. Původcem této dusné, až nepřátelské atmosféry je jejich syn, malý Zdeneček, příjmením po tatínkovi rovněž Zdeneček. Malý Zdeneček je totiž...... tak nějak jiný. Nyní je zavřený ve svém pokojíčku, kde cosi kutí.

Tu se rozletí dveře od jeho pokojíčku a malý Zdeneček Zdeneček ve dveřích vykřikne:

" Nekorektní znamená nesprávný.(1) A také se ukazuje, že gender je u nás nyní podstatou postoje ke svobodě!"(2)

Pak chlapec zmizel v pokoji a dveře se za ním s  bouchnutím zavřely. Maminka šokovaně vzhlédla, vzlykla: "Ježišmarjá!" a usedavě se rozplakala. Tatínek nevěřícně vrtěl hlavou vrtěl a šeptal : "To není možné, to není možné, to přece nemůže být možné!!! Za co nás trestáš, pane?!" Hlava mu padla do roztřesených dlaní a slzy skanuly na desku stolu.

Ve dveřích dětského pokojíčku se opět objevil malý Zdeneček a tentokrát klidněji pronesl:

"Víš tatínku, hluboce pohrdám lidmi jako je Pohanka. Často nad tím mávnu rukou, neboť vím jak je to marné. Pohankové vnímají svět jen skrze šťávy, které jimi protékají nekontrolovatelně nazdařbůh. Takoví lidé nikdy nepoznají láskyplné souznění, k němuž patří i obecná ochrana důstojnosti všech žen."(3)

Tatínek k němu překvapeně vzhlédl, otevřel ústa dokořán a zalapal po dechu. "Ale chlapče... to přece...".  Maminka se znovu rozeštkala. "Maminko", zeptal se malý Zdeneček, "a myslíš, že obsazování Davida Matáska do rolí v Národním divadle byla klukovina nebo odměna za propagaci soft neonacismu?(4)  "Nevím  zlatíčko, nikdy jsem o tom nepřemýšlela", odpověděla uslzená paní Zdenečková. "Nejspíš to tak je", pokračuje Zdeneček (ten malý), "ale teď je nejdůležitější, abychom jim neskočili na ten migrantský alarmismus".  Tatínek se chtěl zeptat, komu vlastně nemáme skočit a kam, ale už neměl  sílu.

Vtom se ozvalo klepání na dveře. "Že by to byl konečně on?" pomyslela si maminka a hrnula se otevřít. Ano, byl to on! Ve dveřích stal proslulý lékař lidského psyché, profesor MUDr. Chocholoušek, který Zdenečkovým slíbil, že se na malého Zdenečka přijde podívat. Maminka mu nabídla místo u stolu a pan doktor se obrátil na malého Zdenečka. "Tak co, hochu, jakpak se máš? A na co hezkého si hraješ?" Špunt si ho prohlížel se zjevnou nedůvěrou. "No... jak se asi mohu mít, když po vědeckém komunismu přichází vědecký rasismus?"(5) Doktor tázavě pohlédl na otce Zdenečka. Ten jen pokrčil rameny. Malý Zdeneček viděl, že jeho slova nepadla na příliš  úrodnou půdu, tak pokračoval: "Ne, není to šílenství. Je to regulérní základní pojetí efektivity lidstva podle konzervativního konceptu kapitalismu."(6)  "Aha", přikývl lékař. "No.... a co mi ještě povíš, Zdendo?", pokusil se doktor o úsměv. "No tak bych se Vás chtěl pane doktore zeptat na jednu věc. Už dlouho mi vrtá hlavou, co je jedna Prague Pride za rok oproti denním přehlídkám neonarcismu?"(7) Doktor se zachmuřil. "Víš Zdenečku, to je moc těžká otázka a nevím jestli bych ji dokázal zodpovědět vyčerpávajícím způsobem. Nechceš mi raději ukázat, s čím si teď hraješ"?

Klučina vzal doktora za ruku a zavedl ho do svého pokoje. Dveře se za nimi zavřely a rodiče slyšeli jen nesrozumitelný hovor. Nechali tedy profesora Chocholouška pracovat a zavřeli se v obýváku. 

Po deseti minutách se ale hovor stával hlasitější a hlasitější, takže tatínek se šel podívat co se děje. Z dětského pokojíku kvapně vyrazil profesor Chocholoušek a máchaje rukama vykřikoval: "Sociofašismus! Narušený heterokomfort! Kulturní rasisté! Migrofobové! Heteropsychopati! Krvelační neonarcisté! Počínající okamuro-konzervativní revoluce! Křesťanismus! Strčte si toho svého spratka do ….. někam!!"  Hnal se ke dveřím z bytu a zmizel na schodišti.

"Panebože, co se mu stalo?" obrátil se otec Zdeneček na svého syna. "No, víš tatínku, to je tak.  Liberální fašismus a fašismus - mezi těmito dvěma fašismy je jasná nepřekročitelná hranice."(8)

Otec Zdeneček se sesul k zemi. 

zdroje a citace:

1) https://horner.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=754291

2) https://horner.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=755136

3) https://horner.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=751946

4) https://horner.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=770160

5) https://horner.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=753030

6) https://horner.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=753030

7) https://horner.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=723407

8) https://horner.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=725828

Výrazy migrantský alarmismus, sociofašismus, narušený heterokomfort, kulturní rasisté, migrofobové, krvelační neonarcisté, počínající okamuro-konzervativní revoluce, a křesťanismus jsem si vypůjčil od neznámého(?)  autora a tyto perly ducha rozhodně nepochází z mé hlavy.