Opět rak

Dovolím si opět se vypsat ze svého pokračujícího souboje s rakovinou a předložit pár zážitků a zkušeností z léčby..

Ozářky začátkem prosince úspěšně skončily a tak bylo možné zahájit chemoterapii. K tomu ozařování se musím  vrátit, protože jako laika mě to docela zaujalo.

Prvním krokem bylo zhotovení jakési hlavové masky. Jejím úkolem je během ozářování držet hlavu (a hlavně ten inkriminovaný krk) nepohnutě na místě. Jistě by bylo nanejvýš trapné, kdyby mi místo ozáření nádoru v krku vypálili oko nebo díru do toho stolu, na kterém se leží. Zhotovení masky probíhalo následovně: lehl jsem na takový "spešl" stůl, sestra mi pomocí jakéhosi přístroje (asi nějaké CT) zaměřila vše, co se bude ozařovat a na hlavu mi položila takovou měkkou plastovou síť, která dokonale přilnula k hlavě a ke stolu. Po nějaké chvíli plast dokonale ztuhnul a procedura byla v podstatě hotová.

Na první seanci jsem ulehl na ozařovací stůl, sestřička mi pomocí té masky fixovala hlavu ke stolu, odešla se schovat do vedlejší místnosti (bo radiace) a nade mnou začalo kroužit jakési rameno, zřejmě s tím forichtunkem na ozařování. Po chvíli se rameno uklidnilo, zapípalo a zahájilo ozařování. To trvalo snad jen minutu nebo dvě, mašina zase zapípala, setřička mě přišla vysvobodit a mohli jsme se rozloučit. Tahle procedura se opakovala asi 20 krát každý pracovní den. Byl to zkrácený režim, bylo třeba udělat to rychle, aby mohla být zahájena chemoterapie, zaměřena na ty metastáze na játrech. Tam to je totiž větší a podstatně zvažnější problém než v tom krku. 

Ozářky skončily začátkem prosince. Skončily dokonalou a absolutní ztrátou chuti, bolestí v krku jako při hodně silné angině a vypadaním vousů na levé, tedy té ozařované straně obličeje. Ztráta chuti byla absolutní hnus - nikdy bych nevěřil, jak je těžké pozřít sousto, které chutná jak papundekl a je nahořklé. Ta nahořklost byla jediné, co jsem z každého jídla cítil. Zachránily mne nutridrinky, které kupodivu chutnaly jakž takž, dokonce jsem byl schopen správně si tipnout, jestli jsou čokoládové, banánové nebo lesní plody. No a ty vousy jsou taky něco. Poprvé po x letech jsem se oholil, zůstal mi pouze knírek, tak si připadám tak trošku jako Super Mario.

Pak přišly na řadu chemoterapie. Podobně jako v případě ozařování jsem musel podepsat tunu poučení, informovaných souhlasů a  jánevímčehoještě a vyfasoval jsem brožurku o tom, čeho se mám vystříhat a co musím dodržovat. Před každou chemou se provedou odběry krve a vyšetření u onkologa - v mém případě onkoložky. No - první nádorové markery, což jsou ukazatele, které tak nějak ukazují, řekl bych, stupeň onkologického postižení  nebo tak cosi, měly hodnotu 1 600... což je prý opravdu hodně. Samotná chemoterapie spočívá v tom, že ulehnete do lůžka nebo do velepohodlného křesla, připojí vás k přístroji, kterým protéká veškerý ten sajrajt, no a pár hodin to do vás perou ze všech sil. Pak vyfasujete tzv. kabelku, což je brašnička podobná ledvince a v ní další sajrajt připojený k vašemu krevnímu oběhu. Ten se do vás naleje během 46 hodin a pak se jdete zpátky do nemocnice odpojit. No a za 14 dnů znova.

Při druhém sezení či lépe ležení mi začali podávat i bioléčbu, což by podle té zmíněné brožurky měla být na rozdíl od chemoterapie cílená léčba. Ale i tahle terapie má svoje vedlejší příznaky.

Tady bych se chtěl zmínit, že při té bídě mám i docela štěstí. Chemoterapii a bioléčbu snáším docela dobře, jsem schopen si na ni zajet autem a sám i odjet. Dostal jsem sice tabletky na nevolnost, ale vůbec je nepotřebuji. Vedlejšáky jsou brnění v prstech při chladu (stačí jen si sáhnout do ledničky pro.. třeba pivko nebo tak něco), občasné krvácení z nosu, popřípadě špatně se hojící rány. Nejhorší pro mne je ale zvýšení již tak vysokého tlaku. Tak si to musím hlídat a brát další léky.

Jak mi řekla paní doktorka: "Dávejte na ten tlak pozor a nepodceňujte to, ať mi neumřete na infakt!" "Tak to by byla fakt smůla, zvláště když mám tak krásnou rakovinu", doplnil jsem ji.

No a protože moje onkoložka přechází na onkologii v Karviné, požádal jsem, abych mohl v léčbě pokračovat v Karviné, což mi bylo umožněno. Takže od pondělka budu chodit na chemoterapie do Karviné, je to pro mne pohodlnější a komfortnější.

Tady bych chtěl zmínit ještě jednu věc. Už minule jsem pěl chválu na personál onkologických oddělení. Moje léčba ve Fakultní nemocnici v Ostravě to potvrdila. Tamější sestřičky jsou jendím slovem skvělé - úžasné, vstřícné, empatické, milé - prostě špičkové.

A nádorové markery před 14 dny měly hodnotu 80.

Moc Vám sestřičky děkuji.