Tohle není švejkování!

Češi o sobě rádi tvrdí, že jsou mistři ve švejkování. Mnoho Čechů považuje ostentativní ignorování např. rouškových nařízení nebo hygienických doporučení za švejkování. Nic není vzdálenější pravdě. 

Kdo četl Osudy dobrého vojáka Švejka od Jaroslava Haška, měl by také chápat rozdíl mezi "švejkováním" a prostou snahou vše nepříjemné, nepohodlné, obtěžující či otravné ignorovat, nerespektovat nebo obejít, slušně řečeno -  oje..... ehm ehm. 

Švejkování, milý čtenáři, je schopnost (až umění, řekl bych) pomocí chování hloupého, nesmyslného, absurdního nebo naivního zesměšnit jednání a chování daleko hloupější, nesmyslnější, absurdnější nebo alespoň řekněme rozporuplné či nepopulární. Slovník spisovného jazyka českého u hesla švejk uvádí: „člověk, který se s předstíranou naivitou a horlivostí podrobuje oficiálním autoritám, ale pouze formálně a často se zesměšňujícím záměrem, obecně také šprýmař.“

Typickou ukázkou švejkování je invalida na vozíčku, an máchaje berlemi volá: "Na Bělehrad, na Bělehrad!" Švejkováním až velemistrovským je, když osoba, superarbitrována pro blbost, při vstupu do psychiatrické ordinace prohlásí: "Ať žije, pánové, císař František Josef I.!"

Člověk, který by v této době chtěl švejkovat, by musel chodit mezi  lidi v plynové masce a skafandru. Vždy by měl u sebe dvoumetrový colštok a neustále si přeměřoval vzdálenost od ostatních. Švejkující člověk by si přebíral  poštu pomocí třímetrové tyče a švejkující úředník by úřadoval ve vzduchotěsné telefonní budce s připojenou ventilací a filtrem. Švejkující zákazník by se v supermarketu dožadoval důsledného zajištění svých minimálních 15 m2 a švejkující prodavač by mu je pomocí mobilní ohrádky 5x3  zajistil.

Bohužel, umění švejkovat v českém národě zašlo na úbytě. Místo toho se Češi stali velmistry v ojebávání a vyjebávání. A zrovna současnost je toho smutným důkazem. Někteří ve své až dojemné neinteligenci nadšeně aplaudují čecháčkům, kteří nosí roušku pod nosem nebo kteří si zařídili u obvoďáka "potvrzení", kteří se na tajnačku setkávají při popíjení v "zavřených hospodách", pochlastávají spolu veřejně či organizují jakési tajné párty. To prý je švejkování....  Není. Je to pouze ubohá česká ojebávaná.

Dokážete si představit, že by  Švejk na svém invalidním vozíčku mával na okolojdoucí modrou knížkou, získanou od posudkového lékaře výměnou za stájového pinče a provolával:

"Já nemusím, já nemusím!" ?