Slezské vánoce

Vánoce jsou pro mnohé z nás nejen časem zastavení, ohlédnutí a rozjímání, ale také připomenutím tradic. Připomenutím toho, odkud jsme vzešli, kdo byli naši předkové a co nám po nich zůstalo...

Nechci tady zas až tak moc filozofovat o duchu vánoc, jestli Santa, Noël, Weihnachtsmann nebo Ježíšek (i když Ježíšek samozřejmě vítězí na celé čáře), jestli kapr nebo krocan, jestli Hej mistře nebo Holy night. Chtěl bych jen připomenout jak se vánoce slavily - a leckde dosud i slaví - ve Slezsku. Respektive v Těšínském Slezsku, bo odtamtud pocházím. 

Vánoce se na Těšínsku jmenují "wilija" - z polského "wigilia". Na Štědrý den se scházeli sousedi u plotku, u branky (furtki) nebo u dveří, aby si popřáli hezké svátky a vzájemně se počastovali skleničkou (pułka, pułeczka) kořalky. Nebylo to žádné opíjení, opravdu šlo jen o ten jeden přípitek. Tomuhle zvyku se říká počynstno (tedy počastování) nebo ščedrok. 

Při štědrovečerním stole hlava rodiny (a to byl vždycky chlap) předříkala modlitbu a všichni stolovníci si odlomili a navzájem se počastovali  oplatkem namočeným v medu (obłata - speciální vánoční oplatek, něco na způsob hostie) a popřáli si k vánocům.  Samotná večeře sestávala obvykle ze dvanácti jídel -  polévky nejčastěji hrachová, ale také slezská specialita "siemieniotka" tedy šeměňotka z konopných semen. Rozšířená byla a je třeba i houbová polévka. Slezskou specialitou je i ovocná "bryja", což je něco na způsob ovocné omáčky z jablek a hrušek a "moczka", to je zase omáčka ze sušených švestek, koneckonců známá i v Čechách nebo na Moravě. Slezsko bylo a je "země zaslíbená zelí" - třeba Otické zelí je pojem i dnes. Dříve bylo podobným pojmem i Nošovické zelí, ale tomu už odzvonilo, bo na polích se zelím je dneska automobilka. Tím jsem chtěl uvést, že zelí nechybělo v různé podobě ani na štědrovečerní tabuli. Velice často v podobě bigosu, což je jídlo importované do Slezska z Polska.

Na Těšínsku nosí dárky zásadně Jezusek nebo Dzieciuntko - obojí je tentýž Ježíšek (Ďěťátko) v dávných dobách importovaný z Čech. Dokonce pronikl i do Horního Slezska, tedy do Polska. 

Tak, jak se Těšínsko stalo v 19. století cílem přistěhovalecké vlny z Polska a po 2. světové válce cílem přistěhovalecké vlny ze Slovenska,  ale i z Čech a Moravy, samozřejmě došlo k "mísení kultur" a některé slezské tradice  zanikly, jiné se na Těšínsku zabydlely. Celkem spolehlivě se dá vysledovat, které vánoční zvyky a obyčeje pochází z Čech či bývalého Československa a které z Polska.

Takže Vážení přátelé, v duchu slezského obyčeje si připijme ščedrokem na hezké klidné svátky a nechť se nám dobře vede i v příštím roce!