Právo naší slezské domoviny na administrativní nezávislost

Dovolil jsem si do titulu vypůjčit název publikace, sepsané slezským politikem Jozefem Koždoněm a vydané v Českém Těšíně v roce 1927. Byla vytvořena a vydána, aby pomohla zabránit správní reformě, která sloučením Moravy a Slezska dala vzniknout zemi Moravskoslezské. Inspirován příspěvkem pana Josefa Zbořila, chtěl bych se  trochu zamyslet nad možností "slezského národního obrození" a vůbec budoucností Slezska v České republice a Evropě. Jsem sice trochu skeptik, pravda, ale co když...

Už od zmíněného roku 1928 začalo být české (tehdy vlastně československé) Slezsko stále silněji vnímáno jen jako součást Moravy. Komunistické reformy z roku 1948 a zvláště 1960 zcela vymazaly z názvu správních celků jakékoli označení, které by na Slezsko byť jen náznakem odkazovalo. Zřízení severomoravského kraje způsobilo, že pojem Slezsko a vše, co s ním souviselo, u nás upadl téměř v zapomění. Dodneska ještě můžete po celé republice zaslechnout např. Opaváka či Havířovačku, jak hrdě prohlašují:  "Já jsem příjel(a) ze severní Moravy!!" Au!! Ve školách byla existence Slezska žákům pro jistotu zatajena a pouze informace od předků nás ujišťovaly, že zas až takoví "severomoraváci" nejsme. Po roce 1989 se sice něco málo zlepšilo - máme kraj moravskoslezský a hlavně informace. Taky ale máme "Moravskoslezsko". Opět - au!!

Nechci se pouštět do rozborů, proč tomu tak bylo nebo je, to asi někdy jindy. Spíš mne napadá otázka, co s tím, jestli nějaké národní obrození ve Slezsku má smysl či šanci na úspěch.

Když se v polovině 50. let předminulého století konstituovaly tzv. "moderní národy" (mj. Němci,Češi, Poláci), slezský národ se tehdy "nezrodil". Příčin bude jistě víc, bohužel není zde místo je rozebírat. V každém případě se Slezané "roztěpali" mezi tyto tři národy plus asi ještě i tzv. "šlonzákovce" - tedy slovanské Slezany, většinou polskojazyčné, přiklánějící se k Němcům. Po první světové válce si to o Slezsko rozdali Němci, Poláci a Češi, o nějakém "slezském národu" už nebylo ani vzdechu.

Dnešní pojetí "národnosti" je (alespoň v České republice) velmi velkorysé, řekl bych. Je v pořádku, že se člověk může bez problémů přihlásit např. k slezské či moravské národnosti. Otázkou zůstává, zda to stačí ke zformování národa. Ač se považuji za slezského patriota, myslím si, že asi ne. Problematiku  národa a národnosti nepokládám za záležitost řekl bych... genetickou nebo trochu zjednodušeně etnickou, ale určitě je minimálně třeba společný jazyk, společná kultura, a hlavně pocit společné příslušnosti k něčemu odlišnému, než je  například národ český, polský či německý. Na rozdíl od polského Horního Slezska  v České republice chybí povědomí o příslušnosti ke Slezsku, povědomí o slezské historii, o slezské kultuře a také o té zmíněné odlišnosti. Takže asi přišel čas odložit na chvíli do knihovniček Jiráskovy Staré pověsti české a místo toho se začíst třeba do Wenigových Moravských a Slezských pověstí, Gawreckého Dějin českého Slezska či Smějových Pletek. Protože "Šlůnzok muši umječ po česku, po polsku, po njiměcku a nejvjyncy po našymu", určitě nebude problém nahlédnout i do zahraničních zdrojů. :-). Hlavně bych se ale přimlouval, aby se ve školách žáci dozvídali něco více např. o dynastii slezských Jindřichů, o Vratislavi, o Viole Těšínské, slezské hymně či vlastně hymnách nebo o sedmidenní válce. Za "socíku" se tyhle věci  neučily nebo "zbytečně nezdůrazňovaly", a tak  byly mojí generaci více méně utajeny. Větší informovaností a osvětou by jistě došlo ke změně pohledu na Slezsko, kdy si spousta lidí asi myslí, že Slezsko vždycky bylo samý Němčour, a Němčouři po válce dostali co si zasloužili. A taky samý Polák, a Poláci po válce nedostali, co si zasloužili. Obě dvě tyto "teze" jsou velmi zjednodušené, z velké části nepravdivé a hlavně blbé.

Velkým "ořechem" pro slezské obrození a zrovnoprávnění či rehabilitaci Slezska je správní členění České republiky, kdy to je vyřešeno tak nějak "po bolševicku". Slezsko je pro jistotu rozděleno mezi dva kraje, Morava má tolik krajů až z toho přecházejí oči a část historické Moravy je na území Pardubického a mnou nepochopeného Jihlavského kraje. Rozumím tomu, že "echt" historické hranice Vévodství Slezského a Markrabství Moravského dodrženy být nemohly, protože spousta měst a obcí leží nyní na území obou historických  zemí. Ale  rozdělení Slezska mezi dva kraje a tvrzení, že jedná část je v podstatě Olomoucko a druhá zase Ostravsko či maximálně jakési Moravskoslezsko, je pro mne velmi  těžko stravitelné. Autoři téhle reformy se sice můžou uujišťovat, že tohle členění navazuje na uspořádání prvorepublikové, ale já zřízení takového množství "pidikrajů" a úplné rozbití historických zemí nechápu. Anebo... chápu až moc dobře. No protože tohle může změnit jen parlament potažmo vláda, musela by zde být politická síla, která by novou reformu provedla. Ta tu zatím není.

Pokud přijmu vizi, že budoucnost Evropy patří malým a novým národům, tak nově zformovaný slezský národ a Slezsko by "mohli mít nárok". Navíc jak je známo, Slezsko zasahuje do tří států, má opravdu středoevropský rozměr a na rozdíl od některých pronárodů se svými nedávno vzniklými státečky :-/ by Slezané a Slezsko byli pro Evropu přínosem.

P.S.: Zrovna před chvilkou se stal rodák ze slezské Opavy Jakub Holuša mistrem Evropy v běhu na 1500 m. To přece nemůže být náhoda! :-).

Blahopřeji!!!