O Těšínsku

Těšínsko nebo Těšínské Slezsko je část Slezska, rozdělená zhruba půlnapůl mezi Polsko a Českou republiku. Území někdejšího Těšínského knížectví, ležící mezi řekami Ostravicí a Bělou (Biala) má za sebou bouřlivou a někdy až tragick

Těšínské knížectví vzniklo roku 1290 roztržením těšínsko-ratibořsko-osvětimského panství. V čele stanul Měško I. Těšínský, příslušník polsko-slezské královské dynastie Piastů . Za zmínku stojí, že jeho dcera Viola Těšínská se provdala za českého krále Václava III, po jeho smrti zůstala na českém královském dvoře a později si vzala Petra I. z Rožmberka.

Roku 1335 se polský král Kazimír III. Veliký vzdal Slezska ve prospěch českého krále Jana Lucemburského a téměř všechna slezská knížata složila českému králi lenní slib, těšínského knížete Kazimíra I. Těšínského nevyjímaje. Těšínsko se tedy stalo součástí zemí Koruny české. Posledním těšínským piastovským vládcem byla žena, kněžna Alžběta Lukrécie Těšínská. Po její smrti v roce 1653 se těšínskými knížaty stali nejdříve z titulu českého krále Habsburkové, pak Lotrinští a Habsburkové-Lotrinští. Posledním těšínským knížetem byl do roku 1918 Fridrich Rakousko - Těšínský.

Naprosto zlomovým pro vývoj Těšínska bylo zahájení těžby černého uhlí v oblasti Polské Ostravy a Karvinné ve druhé polovině 18. století. Uhlí přineslo do původně zemědělského kraje  průmyslový rozvoj, otevíraly se nové šachty a hutě, za prací začínali přicházet přistěhovalci z celého Rakouska a ve druhé polovině 19. století hlavně Poláci z Haliče. Národnostně nevyhraněné slovanské obyvatelstvo se v důsledku "jara národů" přiklánělo na stranu jak polskou, tak i českou ale také německou.

Poláci byli v tomhle směru velmi velmi agilní, z Haliče na Těšínsko přicházela nejen chudina, ale i inteligence - zvláště učitelé a duchovní. Ti samozřejmě usilovně působili na autochtonní obyvatelstvo, argumentem jim byla příslušnost Slezska k polskému státu ve středověku, ze které vyvozovali, že obyvatelstvo Slezska jsou Poláci. Dalším argumentem bylo a dosud je, že těšínské nářečí je podobné polštině podstatně více než češtině a je tedy nářečím Poláků. Dodnes se vedou spory, nakolik přistěhovalectví z Haliče ovlivnilo národnostní skladbu na Těšínsku, názory historiků z obou zemí, či lépe národů se dost různí.

Oproti tomu česká národovecká propaganda zdůrazňovala pouto Slezska k českému království a Slezany označovala za "Moravce", snad aby tak prokázala, že Slezané jsou v podstatě Moravané a tedy vlastně Češi. Stranou nezůstali ani Němci, kteří ve druhé polovině 19. století položili základy tzv. "šlonzákovskému hnutí", ke kterému se přiklánělo slovanské obyvatelstvo inklinující k německojazyčnému kulturnímu okruhu.

V každém případě se obyvatelstvo Těšínska začalo "národnostně vyhraňovat" a na problémy bylo zaděláno. Tady je na místě zmínit, že sčítání lidu v Rakousko - Uhersku nezjišťovala národnost obyvatelstva, ale tzv. "obcovací řeč" (Umgangssprache) - tedy jazyk, kterým dotazovaný běžně hovoří. Jako obcovací jazyk pak bylo možno uvést jen němčinu, polštinu nebo češtinu, nikoli těšínské nářečí.

Pro ilustraci, jak to bylo s "národním vědomím" na Těšínsku v 19. století, si dovolím poukázat na výsledky sčítání lidu v některých obcích Těšínska.

Dětmarovice

v roce 1880:  242 Poláků, 1471 Čechů

v roce 1890:   730 Poláků, 1653 Čechů

v roce 1900:  2 368 Poláků, 343 Čechů

v roce 1910:  740 Poláků,  2 616 Čechů

Albrechtice

v roce 1880: 0 Poláků, 1029 Čechů

v roce 1890: 1079 Poláků, 0 Čechů

Doubrava

v roce 1890: 893 Poláků, 1987 Čechů

 v roce 1900: 3258 Poláků, 823 Čechů

ale například Orlová

v roce 1880: 2 287 Poláků, 424 Čechů

v roce 1890: 984 Poláků, 2 199 Čechů

V duchu toho, co jsem výše uvedl o obcovací řeči Poláci znamená polskojazyční a Češi  českojazyční, i když asi všichni mluvili těšínským nářečím "po našymu".

Asi mi dáte za pravdu, že údaje z těchto sčítání možná něco vypovídají o národnosti tehdejších sčítacích komisařů, ale o národnosti obyvatel Těšínska asi nic moc.

Také je třeba uvést, že v některých obcích  měli polskojazyční naprostou převahu ve VŠECH  sčítáních od r. 1880 do roku 1910 - např. Stanislavice, Věřňovice, Závada a všechny "goralské" vesnice na východ od Třince.

Při posledním předválečném sčítání lidu v roce 1910 došlo k celkovému úbytku Poláků ve prospěch Čechů, což mělo např. za následek, že v Orlové se "vlastenci" z obou táborů celkem důkladně servali. Přesto polskojazyční měli na Těšínsku stále nadpoloviční převahu (53% obyvatel).

Po válce se začaly formovat v Evropě nové státy, mezi nimi i Československo a Polsko. Tyhle dva státy si to o Těšínsko rozdaly celkem bez skrupulí, a tomu se budu věnovat v dalším dílu.