Minule jsem se vydal na cestu kolem dřevěných kostelů jednak v Polsku a jednak u nás v okrese Karviná. Tentokrát jsem s kolem navštívil frýdeckou část Těšínska a také Goralii.
Trasa musela mít samozřejmě opět přes 100 km - úplně přesně jsme najeli 135 km.
Abychom se dostali k první zastávce v Řepištích, museli jsme od startu ujet skoro 30 km (bydlím kousek od Karviné). V obci Řepiště mezi Ostravou a Frýdkem se nachází filiální kostel sv. Michala Archanděla. Pochází nejspíše z druhé poloviny 15. století. V 19. století prošel rekonstrukcí a několika opravami a přišel tak o svůj gotický vzhled. Kostelík byl vzhledově velmi zjednodušen, zbourána byla přízemní pavlač nebo spíš krytý ochoz (tzv. sobota, která chránila základy před povětrnostními vlivy) a zůstala vlastně jen dosti jednoduchá budova. V současné době je kostelík vybaven velmi skromně, jen některé části mobiliáře pocházejí ze starších dob. Kostel svatého Michala Archanděla v Řepištích je funkční a konají se v něm pravidelně bohoslužby.
Z Řepišť přes Lískovec se dá dojet k Hájku (to už je část Frýdku), kde se nachází kaple sv. Kříže. Je postavena v místě údajně léčivého až zázračného pramene a je známým poutním místem. V roce 1834 byla na místě pramene postavena kaple, ta prošla v průběhu času několika rekonstrukcemi, poslední je z roku 2007.
O účincích místní vody se vypráví často legendy, dobrá je prý k ředění čerstvé, příliš silně vypálené kořalky..
Jako zajímavost bych uvedl, že kaple se dlouhou dobu nezamykala a proto byla v ne až tak dávné době pečlivě vykradena, včetně darů od věřících. Dnes je chráněna mříží.
Z Hájku nás cesta zavedla k takzvané Bezručově vyhlídce. No.... Z Bezručovy vyhlídky, ze které se "starý ještěr" kochal jistě nádherným výhledem na Beskydy včetně Lysé hory, se dnes můžete pokochat akorát výhledem do oken překrásných bungalovů ve stylu podnikatelského baroka. Baráky vyhlídku naprosto zablokovaly a Petr Bezruč se asi každý den obrací v hrobě. Takže zatímco Bezručova rádobyvyhlídka mi nestala ani za fotku, v nedalekých Sedlištích to bylo něco jiného.
Farní kostel Všech Svatých v Sedlištích patří mezi těšínskoslezskými kostely (a nejen mezi nimi) k naprostému "best off". Na informační vývěsce před kostelem se můžete dozvědět, že tento kostel patří k nejstarším a nejcennějším nejen v regionu, ale v celé České republice. Podobný je snad ještě v Nierodzimi u Ustroně v Polsku. Ten sedlišťský je ale asi o sto let starší (pochází z roku 1638) a také větší. Je samozřejmě funkční, vybaven dalo by se říci původním mobiliářem.
Na rozdíl od řepišťského kostela zde zůstala zachována "sobota" - tedy ochoz kolem kostela.
Sedlišťský kostel je zajímavý i tím, že na přilehlý hřbitov byly z okolních zrušených hřbitovů dovezeny tzv. náhrobníky - kříže z litiny. Mimoto je sedlišťský hřbitov velmi hezky upraven.
Ze Sedlišť jsme pokračovali na Frýdek a Dobrou, projeli lesním areálem bývalých kasáren a při téhle cestě se objevila opravdu krásná vyhlídka na Beskydy.
Přes Nošovice jsme dojeli do Vyšních Lhot, které jsou známé nejen tím, že tu je nějaké středisko pro uprchlíky, ale také tím, že stojí na úpatí hory Prašivé. No a na vrcholu Malé Prašivé byla další zastávka, a to kostel svatého Antonína Paduánského.
Na Těšínsku velmi pravděpodobně, na Frýdecku nepochybně není nikdo, kdo by neznal Prašivou a tenhle kostelík. Byl postaven někdy kolem roku 1640 Jiřím hrabětem z Oppersdorfu. K postavení kostela se váže pověst, podle které byl zmíněný hrabě Jiří spolu se svou družinou na lovu v beskydských lesích. Zabloudil a podařilo se mu postřelit velkého jelena. Ten se na hraběte vrhl, přimáčkl ho ke stromu a po chvíli pošel. Hrabě se ale nemohl z této pasti vyprostit, byl vysvobozen až po třech dnech a jako výraz díků nechal na tom místě postavit kostelík. Od roku 1891 se na Prašivé konaly tábory lidu, kde s přednáškami o bratrství Čechů, Poláku, Slezanů, Moravanů a Slováků vystupovali poslanci zemského sněmu slezského. Napadá mě... uběhly roky, po skončení jedné války a před vypuknutím druhé, se vznikem a zánikem států, bylo po česko-polsko-moravsko-slezsko-slovenském bruderschaftu veta. Také po národech moravském a slezském. Během anexe Těšínska v roce 1938 se Prašivá ocitla v polském záboru.
Prašivá je tradičním poutním místem, kdo nebyl aspoň na devíti prašivských poutích, ten se dozajista neožení ani nevdá!
Krásným sjezdem z Prašivé jsme se dostali do Komorní Lhotky a přes Smilovice k lesíku, ve kterém nás čekal další dřevěný skvost - kostel Božího Těla v Gutech. Guty jsou součástí Třince, a tak jsme se z Frýdecka dostali do Goralie. Kostel v Gutech je ukrytý v lesíku mezi stromy a je jeden z těch starších - jeho výstavba je kladena do roku 1563. Většina dřevěných kostelů, které jsem navštívil, byly původně katolické, v padesátých letech letech 17. století přešly pod správu evangelíků a o pár let později s nástupem protireformace byly katolíkům opět vráceny. V Gutech to je jiné, měl být postaven místními evangelíky a v roce 1654 byl předán katolické církvi.
Nechtěnou poularitu přinesla kostelu v Gutech krádež kostelního zvonu z roku 1565, ke teré došlo v roce 2001. Ukradli ho neznámí pachatelé (nedočetl jsem se totiž nikde, že by byli dopadeni) a určitě nečekali, jak velké pozdvižení svým činem vyvolají. Zvon proto pohodili v příkopu v nedaleké obci Karpentná. Zřejmě tupá hovádka, která chtěla zvon střelit ve sběrných surovinách. Kostelní věž je zvenku v podstatě volně přístupná, pouze výstup ke zvonu je zabezpečen elektrotechnikou. Zajímavé je vidět zevnitř, jak je konstrukce věže obložena šindelem.
Další cesta vedla lpo cyklostezce číslo 56 přes Oldřichovice do již zmíněné Karpentné. O této vesnici se zpívá v jedné opilecké písničce, na Těšínsku velmi populární. Cituji doslova: "Na Karpyntne zdechnuł kuň, dejmy se po pułce:". Tedy :" V Karpentné pošel kůň, dejme si panáka". No a tato výzva se opakuje tak dlouho, dokud je co pít...
Z Karpentné do Bystřice je celkem pěkný sjezd a v Bystřici je pro změnu jeden z nejmladších kostelů na Těšínsku a to filiální kostel Povýšení svatého Kříže. Ten pochází z roku 1897 a je postaven na místě bývalého kostela Povýšení svatého Kříže z roku 1587. Díky nepříliš dobrému stavu bylo rozhodnuto jej strhnout a na jeho místě postavit nový.
Poslední zastávkou celého dne byl nedaleký Nýdek, respektive kostel sv. Mikuláše. Ten byl postaven v roce 1576 místními evangelíky (podobně jako kostel v Gutech). A jako většina těchto kostelíků, i ten nýdecký přešel roku 1654 do rukou katolíků. Je prý skromně a prostě vybaven, na místním hřbitově mne zaujalo torzo litinového náhrobního kříže, podobného těm v Sedlištích.
Zpáteční cesta už nebyla nijak zvlášť zajímavá, po cyklotrase č. 10 přes Třinec do Těšína a pak do Karviné. Jediným zpestřením byla průtrž mračen s bouřkou a vichřicí, do které jsme vjeli před Karvinou..
Ve dvou blozích o dřevěných kostelech jsem si určitě nekladl za cíl podat vyčerpávající informace o těchto sakrálních stavbách ve Slezsku. Chtěl jsem upozornit na dřevěné kostely jako na součást slezské historie a typický prvek slezské a koneckonců i moravské architektury, spousta dřevěných kostelů a kaplí se nachází totiž i v moravské části Beskyd. Ale o nich zas někdy jindy. Možná.
Možná bych měl ještě vysvětlit pojem Goralie, který se u nás na těšínsku naprosto běžně užívá. Je to oblast v podstatě od Těšína na východ až ke slovenské hranici, obývaná "goraly", "góralami", "gorolami". Goralé jsou horalské etnikum pocházející z Rumunska (tedy Valašska), vesměs polskojazyčné.
