První návštěva v onkologické ambulanci proběhla, jak se kdysi psávalo "v přátelské atmosféře". Paní doktorka byla příjemná a milá, vše mi vysvětlila, nastínila další postup a léčbu. Chemoterapie a bioléčba.
Jako první a základní bod ovšem stanovila nové CT, tentokrát tzv. PET-CT, což znamená kvalitnější a hlavně celkové vyšetření, a to s radioaktviní kontrastní látkou. Nejbližší volný termín byl zhruba za 14 dnů, Pár dnů před tím termínem mi volala milá setřička z nemocnice, instruovala mne, čeho se mám vystříhat a co musím splnit (den před vyšetřením žádné cukry, ani žvýkačku, ale za to pít hodně vody, ale opravdu hooodně).
Tak jsem ráno vyrazili do Nového Jičína, a zatímco Hanka řídila, já se napájel vydatně vodou - 3 litry.... Po příjezdu na místo jsem se přihlásil v recepci a do půl hoďky byl vyvolán k vyšetření. Dostal jsem do žíly ampulku kontrastní radioaktivní látky a opět se napájel vodou. Hoďku jsem čekal, až se ten sajrajt rozleze po celém těle (mimochodem v příjemném kamrlíku s televizí, lehátkem, literaturou k přečtení a hlavně s nedalekým WC, to bylo asi to nejdůležitější). Pak jsem dvacet minut poležel v tunelu a bylo to. K vyšetření bohužel patřilo i to, že jsem byl asi 12 hodin radioaktivní jak robot Emil. Z toho plyne i zákaz kontaktu s malými dětmi a těhotnými ženami. Proto jsem zbytek dne musel trávit mimo dosah kluků. A radioaktivní jsem byl, ne že ne! Když jsem totiž opouštěl ten svůj kamrlíček a šel chodbou k východu, na okenním parapetu na chodbě ležel Geigerův počítač nebo něco takového a v klidu si v asi půlsekundových intervalech pípal. Jakmile jsem se k němu přiblížil, frekvence pípání se zvýšila na úroveň kadence samopalu vzor 24 nebo i větší. To zamozřejmě stálo za ověření, tak jsem se kolem něj několikrát prošel a opravdu, byl jsem radioaktivní! Moje počínání samozřejmě přilákalo sestřičku, která mě celkem udiveně sledovala. "Omlouvám se sestři, bylo to opravdu silnější než já..." sklopil jsem provinile oči.... Sestřička to pobaveně kvitovala a tím mi potvrdila jeden můj postřeh. Personál na každém oddělení, která má něco společného s onkologií je opravdu milý, příjemný, vstřícný a jedním slovem úžasný.
No nic, zkrátím to. Když jsem se za pár dní jel seznámit s výsledky na "svou" onkologii, čekala mě opět ledová sprcha...... "Pane Bulava, bohužel jsme našli další nádor, tentokrát v oblasti krku. S nejvyšší pravděpodobností se nejedná o metastázi, ale o jiný nádor". No, to je pěkné! To už si se mnou ten nahoře fakt hraje jako s tím rolníkem Macháčkem?! Takže postup bude následující - paní doktorka vypíše žádanku na ORL vyšetření a biopsii. Věčné díky za to, že sežene i zařízení, kde mi to udělají v co nejkratším termínu. I tak byl ten termín asi čtrnáct dnů, tu biopsii mi udělali pod celkovou narkózou, brali vzorek z mandle a kořene jazyka. Metastázi na krčních uzlinách nechali být, protože nebylo třeba z ní nic odebírat.
Navržený postup byl takový - nejdřív se bude léčit nádor v krku. Odříznutí mandle s kusem tkáně kolem, kusem kořene jazyka a odtranění té metastáze na uzlinách. Pak se budeme věnovat tomu dalšímu nádoru či metastázi na játrech.
Jenže člověk míní a všechno je jinak. Po několikerém zhodnocení CT, konzultacích a poradách se došlo k tomu, že operace těch uzlin by byla velmi velmi riskantní, protože ten nádor je přilepený na krkavici.... Hrozí vysoké riziko poškození krkavice a doživotní postižení. Takže z toho nakonec sešlo a postup byl stanoven takto - nejdřív ozařování krku, pak chemoterapie jater.
Těch ozářek je celkem 20, k dnešnímu dni jich mám za sebou 16. V úterý 5. 12. bych měl s nimi skončit. V pondělí 4.12. jdu opět na PET - CT, tentokrát do fakultní nemocnice v Ostravě, která převzala mou léčbu. No a od 7.12. by měla být zahájena chemoterapie.
Ty ozářky jsou každý den, kromě sobot a nedělí. Trvají pár minut a přináší s sebou mj. ztrátu chuti (absolutní), bolesti v krku (řeší se algifenem) a malátnost. Zatím jsem byl schopen jezdit autem sám, dneska to vzdávám a nechám se odvézt.
Když jsem se zeptal paní doktorky, jaká je prognoza do budoucna, odpověděla asi toto: "Když se nám podaří všechno teď zdárně vyřešit, tak počítejte svůj zbytek života v řádech let, nikoli desetiletí..."
Tož asi tak - dík i za ty roky.
