Když nadejde krize, někteří lidé konají. Jiní se podřídí tzv. obecnému prospěchu. Další se krizi postaví utužením disciplíny a pořádku. Mnozí jsou schopni problém analyzovat a navrhnout řešení. A pak tu jsou žvanilové....
Protože žvanění už neodmyslitelně patří do verbální výzbroje moderního, úspěšného člověka, dovolil jsem si svá pozorování, své poznatky a své úvahy na téma žvanění a žvásty shrnout do následujících řádek.
Pokud je něco, co lidstvo dokázalo dovést k téměř absolutní dokonalosti, pak je to právě žvanění. Žvaníme o problémech skutečných, domnělých nebo uměle vytvořených. Žvaníme s rozmyslem, rozvahou a cílem. Žvaníme při debatách v hospodě, při přednáškách nebo školeních. Žvaníme při názorových střetech, žvaníme při názorových souzněních. Žvaní vrcholní politici a žvaní hajzlbáby a hajzldědci. Zde je namístě podotknout, že Češi nejsou ve žvanění žádná ořezávátka, dovolil bych si parafrázovat výrok Tygra z pohádek o Medvídkovi Pú: "Na žvanění jsou Češi mistři!"
V prvé řadě je nutno mít na zřeteli, že žvanění (neplést s tupým tlacháním!) není nikdy samoúčelné a vždy plní nějakou zjevnou či skrytou funkci. Jedna funkce pak stojí nad všemi ostatními, tuto super omnia funkcí plní všechny žvásty - je to funkce osobně-profitní. Žvanící komunikátor vždy sleduje nějaký osobní prospěch, k tomu využívá další, řekněme podfunkce a techniky.
První takovou "podfunkcí" je funkce exhibiční, pak je to funkce úniková - eskapická, funkce vyplňovací čili balastní, funkce klamací neboli decepční a v neposlední řadě funkce dekovací (z něm. überdeckung - zakrytí) a funkce urážková neboli devalvačně-insultační. Již z tohoto výčtu je zřejmé, že některé funkce se mohou vzájemně prolínat (v praxi je to běžné) a pak hovoříme o tzv. žvástu multifunkčním.
Z hlediska přípravenosti komunikátora přistoupit ke žvanění pak můžeme rozlišovat žvásty dopředu pečlivě připravené (trainingblaf) nebo žvásty, které si vyžádal neočekávaný situační posun - takový žvást označujeme jako subitně-operativní.
Je samozřejmé, že hledisek, podle kterých můžeme žvanění členit je spousta, velmi významné se jeví členění podle profesní příslušnosti komunikátora (novinář, politik, celebrita nebo jen prostý Brouk Pytlík). V českých zemích je přesné určení profesního hlediska obtížnější než jinde, neboť v České republice máme například cca:
10 milionů fotbalových trenérů, 10 milionů vrcholových politiků, 10 milionů manažerů, 10 milionů ekonomů, 10 milionů architektů, ale také nedávno se objevivších 10 milionů virologů, 10 milionů infektologů nebo 10 milionů ministrů zdravotnictví (zde se číslo pohybuje mezi 9 999 998 a 9 999 999).
Pokud se komunikátor (žvanil) dobere k nějakému názoru, ten názor musí být jednoznačný, černobílý, jedině správný. Často se na to zapomíná a absence jednoznačného stanoviska tak devalvuje jinak poměrně kvalitní a účinné žvanění. Ovšem pozor! Nezaměňujme stanovisko s návrhem řešení! Stanovisko je o tom, kdo to zkur....l, o tom, že já to věděl, já to říkal, případně můj nejlepší kámoš to věděl a říkal, a také o tom, že je to v pr..eli. Oproti tomu se protřelý žvanil vyhýbá vlastnímu návrhu řešení jako čert kříži! Jednak vůbec netuší, co by se mělo dělat a jednak má velké obavy z toho, že by mu to mohlo být později otřískáno o hlavu.
Skutečný žvanil nepomine funkci devalvačně-inzultační a případného oponenta nebo zastánce jiného názorů potupí, znectí, urazí a zašlape do země takovým způsobem, že si od něj pes ani Pedigree nevezme.
Pokud bychom se podívali do historie lidstva, asi bychom zjistili, že žvanění si zpočátku těžce vydobývalo své místo na slunci. Kopčem se svou slovní zásobou 5 slov a 47 posunků by dnes sociálně nepřežil. Ovšem nutno zdůraznit, že měl taky podstatně jiné starosti - soudě podle jeskynních maleb a knihy Eduarda Štorcha, mamuta nelze užvanit k smrti. I když....... někteří mistři ryzího žvástu takový potenciál možná mají.
Tak jak lidstvu ubývalo starostí o obživu a ztenčovala se posunková zásoba na úkor té slovní, začalo se vyvíjet, rozvíjet a košatit žvanění. Jen namátkou vzpomeňme sáhodlouhých promluv římských senátorů, řeckých filosofů či středověkých scholastiků. Když se podíváme do historie českého národa, musíme s neskrývanou hrdostí konstatovat, že to byli právě Češi, kteří se dokázali úspěšně prožvanit téměř třísetletým obdobím temna, poroby a celonárodního utrpení. Trošku nám to sice pokazili legionáři, kteří nežvanili a jednali, ovšem naštěstí se dostali ke slovu skuteční mistři oboru a vyžvanili novému státu území i v místech, kde Čecha nebo Slováka nikdo nikdy neviděl a ani o něm neslyšel.
Ovšem teprve žhavá současnost přinesla doslova "zlatý věk žvanění". Téměř každý, koho matka příroda vybavila otvorem v zadku, pociťuje neovladatelnou touhu sdělit své stanovisko podepřené argumenty, pseudoargumenty a totálními kravinami, jen aby světu předvedl svou fundovanost. Jsme svědky toho, jak exhibiční funkce žvanění nabývá jasné převahy nad funkcemi ostatními, zvláště u lidí, jejichž názor v podstatě nikoho nezajímá.
A tak se stáváme příjemci genderžvanění nebo žvanění rasově militantního, na (asi dočasném) ústupu se zdá být žvanění ekologické a multikulturní. Samozřejmě na absolutním vrcholu je v současné době koronažvanění.
Téma žvanění a žvástů je velmi obsáhlé a košaté. Bohužel zde rozhodně není tolik prostoru (a autor nemá tolik času a ani se mu moc nechce), aby se dalo byť jen přiblížit možnosti toto téma zcela vyčerpat. Jen si považuji za povinnost připomenout, že žvanění není jen procesem verbálním, ale též záležitostí písemnou, v odborné literatuře nazývanou příznačně "Schriftliche Angelegenheit".
Milé kolegyně a ctění kolegové, snad se mi podařilo předvést Vám v praxi, jak má takové fakt echtovní žvanění vypadat. Nebudu zapírat, při sepisování tohoto pojednání mne hnala touha proniknout mezi TOP 10 - 20 největších žvanilů na blogu Idnes. Vím, konkurence je zvláště v této době veliká, ale uznejte sami, mám na to!
A pro povzbuzení všech blogerek a blogerů přidávám své osobní motto:
PROBLÉM NEMUSÍ BÝT ŘEŠEN A VYŘEŠEN. PROBLÉM MUSÍ BÝT PROŽVANĚN!!!
