Aneb proč nenapsat ó......... květáku třeba. Protože moje vařící experimentace skončily rýží s hořčicí, tatarkou,kečupem, banánem a fujem, protože jsem si říkala ,,proč nemíchat tocosenemíchá jen proto, že se to nemíchá".
Nadlouho po zážitku s přehnaně vařenou rýží s pálivou hořčicí jsem pak proto svečeřívala přidávání si ve školní jídelně, ačkoli i to bylo různě doexperimentovávané nejen pepřo-dosolením.
Pak jsem všakale dostala chuť na chuť tatarky se smaženým květákem a po rodinném "jo to si udělej, to je dobrý a jednoduchý" jsem si šla koupit klubíčko květáku na smažení. Táhnouce květák za zelené jsem šla květákonedočkavě ke kase.
A nafrontovala jsem se se svým květákem mezi lidi s košíky s basami s tekutými chleby a s dalšími chleby a se sušenkami a stejnoúmyslně vzatými květáky. Nakonec mě košíky napouštěly dopředu a ve předu jsem konečně ten květák oficiálně vlastnila.
Bytodoma jsem pak vytesala chlebovým nožem květákové kytičky a postavila na pánev na sporák. Sádlo (žeprý je to s ním lepší) se na nažhaveném syčivě roztávalo a já na pánev puzzlově, aby se využilo každé místo pánve, nanaskládávala kousky květáku. Sice se opékaly trochu dočerna, ale s tatarkou jsem po ochutnání rozsoudila, že se to té pamatované chutné chuti přecejen trochu podobá. Přecejen však pánev ssssssssssyčela docela dost, přidala jsem proto i máslo. Třeba to povaří líp!
Jistě, příště květák předem obalím i ve vajíčku a namočím do strouhanky no........
