Francouzská populace se podle vychutnávání banánů dělí na tři skupiny: Francouze nechávající banány volně plout v čokoládě, Francouze strkající banány do vlastnoručně vydlabaných baget a třetí skupina Francouzů kombinující obě techniky.
Ve stravovacích zařízeních se pro všechny tři skupiny vyráží rozpékacím trnem do baget či rohlíků „protáhlá prohlubenina“ (díra se asi neříká – pozn. blog.), v domácích podmínkách rozpékací trn nahrazuje vařečka. Když není možné použít tyto nástroje, většina používá ruku, nejlépe pravou, v interiéru i exteriéru.
Můj první banán v rohlíku se konal v restauraci U Doktora (nikdo ho nakonec nepotřeboval). Dojídali jsme pórky v šunkách, rozebírali, že minule byly lepší, takové pórkovější, a čekali na banány. Bagety tvrdly a když jsme se dostali až k „tomu Fransoa“ a že „příště nám bude vládnout zase náš Nikola“, banány byly konečně doručeny, a navíc v čokoládě. Než se Francouzi rozhodli, že půjdou vyměnit bagety za čerstvější, protože ty se tunelují lépe, spadla z banánu šlehačka, číšníkovi čerstvě umazaný talíř (jak říkají čeští kulináři malým porcím) a jedna Francouzka ze židle. Konečně však byl banán správně instalován – Francouzi ho do té bagety doslova všroubovali. Jak francouzské.
Naopak „jak exotické“ bylo pro Francouze jíst párky rukama. Stalo se to při návštěvě Němců s reklamou na německé párky, které se právě ohřívaly v hrnci. Na každého Francouze byl rozpočítán jeden párek. Ti pak seděli v kruhu, pojídali svůj příděl a střídavě pronášeli své „ulá“ a „olalá“. Dovoz z Německa se asi konat nebude, neboť byl učiněn úplně jiný závěr: „Francouzské párky jsou nejlepší na světě.“ Šok však způsobil pro Francouze neznámý fakt, že my Češi spolu se psy sníme těch svých párků třeba sto za večer – ovšem víceústně, což i potvrzuje francouzské přísloví, že „s párkem se cítíme míň osamělí.“
Naštěstí se ty české párky do našich rohlíků vejdou. Díky tomu nemusíme po norimbersku dělat párky v housce.
Když Francouz řekne „padsosí“ (nikoli „padsosis“), může si cizinec špatně přeložit jako „už nemáme žádné párky,“ ačkoli jde o odpověď na „jak se dostanu do……….“. Rozdíl mezi „padsosí“ a „padsosis“ je v tom, že v prvním jde o „žádný problém“ a ve druhém opravdu o párky. U Doktora tedy „nebyl žádný problém“ a banány ani párky nedošly. Tu párkovnu jsem sice hledala poměrně dlouho, ale jak říkají Burgunďané: „Všechno má konec kromě párku, který má dva.“ A taky „z housenky se stává motýl a z prasete salám (popřípadě párek, že?).“
(Psáno ve vaně.)
