Jak jsem servírkovsky košem zapálila restauraci

Tedy jak jsem málem skoroservírkovsky košem zapálila restauraci.......................................

Protože každé studento si někdy vypracovávalo nekapesné v občerstvování, rozhodla jsem se zariskovat to také a zkusit se prázdninově stát nikdysinesednoucí servírkou. 

Ovšem nejen že u Nečechů, kdy na vyangličtinovém pohovoru jsem proodkývala ne(po)rozuměné, ale hlavně v bohémsky atmosferněném podniku plném skvělých sempatřících lidí. Ti tedy vzali s neostrým vychechtnutím skutečno(udál)ost, že jsem sklepnutím dosud doutnajícího dna popelníku do košově modravého koše ten koš docela rozdoutnala také. 

Tuchanemajíce jsem košovo startující hoření nechala zazády a šla posbírat sloupečky dýšek. 

Pakposléze mi jeden (možná ten druhý) z méně plameny vidět chtějících hostů komínající koš přidřezoval. Přihodila jsem tak do koše několik kohoutků vody a na přání hostůovo situaci uhasila. Aspoň na tohle si dám příště snadpozor. Stejně jako na mytí skleniček jejich rozbíjením.