Jak jsem se zmeditovala, ale ne

O školním tělocviku se únavou rozhodlo dělat meditaci. Tedy lehnout si na matračně tenké podložky přes tělocvičnu, dát dlaně dlaněmi nahoru a uvolňovat obočí a další věci za zvuků jogínských hmmmmmmmmmmmmm hmmmmmmmm hammmmmmmmm a

 a řečí a rad (dokonce s překladem), co dalšího na uvolnění je na řadě.

Nalehla jsem tedy na podložku, přizpůsobivě kostrči, dlaně nahoru. Pak mi dorazilo, že mám mít víčka dole, a tak jsem skončila pozor kruhů nad sebou a připadání si jámoakyvadlově. Zavzpomínala jsem si, jak jsem při předtřemiroční józe měla na předstírání vdechování zlatého vzduchu a vydechování škodliviností, abych dostála efektu.

Zatímkdyco se ostatní soustředili na uvolňovaci, mě ležení a šumění ostatních nejvíc uspávalo. Nic jsem neuvolnila a usnula do špalku. Až po hodině se kdosi zeptal, kdo to tam tak chrápal a v pravidelných intervalech rušil nejedno hmmmmmmmmmmmmmm.