Štafeta je podle některých Francouzů inspirovaná bagetou. Přesto Francouzi ve svých zářivobarevných běhodresech dávají přednost běhu překážkovému. Přičemž neběhají kvůli internetovým „10 důvodům, proč začít běhat“, „40 důvodům, proč milovat běh“, „9 důvodům, proč začít běhat“,“7 důvodům, proč začít běhat a (pozor!) vydržet u toho“, „10 důvodům, proč pravidelně (!) běhat“, či pro změnu „5 důvodům, proč běhat v zimě“.
Je totiž známo, že džoging Francouzi provozují především za tramvají a za ženami. Stejně tak však běhají i „jentakově“. „Skákají“ při tom na rychlokafe u Žánmarího či pana Pikára, kolem jejichž domu právě probíhají - zazvonit je slušnost. V pozdním ránu pak skákají ještě na bezpěnné červené pivo U Šeříků či na bílé víno do Le Blé noir (rozumějte U Černého blé).
Francouz-běžec ovšem redukuje nejen tuky, ale i tučná rána, a to ze dvou důvodů:
- Začátečník v domnění, že vypadá příliš amatérově, vyklusává z domu ráno, protože prý ho tak nikdo neuvidí. Při kličkování mezi Francouzi s několika páry ještě teplých baget ovšem zjišťuje, že ho vidí všichni. A tak si pořizuje jablečně zelený dres.
- Běžec pokročilý, tedy francoběžec s dresem, cválá z domu také ráno, ale naopak s nadšením, že „potkám tolik lidí!“ - už totiž zná své diváky a ví, kam na kafe a že na pomerančový džus k Lysianovi a na citronový dort Seržovi. Pak už mu zbývají jen Fransoá a Lancelot. Z původní běhací půlhodinky se tak stává několikahodinový maratón.
Pokud Francouz neběhá ani pro jednu z uvedených možností, běhá do kebaberie, češštěji do kebabárny. Celosvětový fenomén kebab, pro Francouze „le kebab“ (někdy „le kebap“) kebabiér (kebabář) holt umí.
Na rozdíl od Čechů však Francouzi netvrdí, že „běhání je sport milionářů“ a že k němu „nepotřebujete vůbec nic - stačí mít lehce sportovní obuv a odhodlání. Vyběhněte do lesa, do města, kolem vody. Vyrazte prostě za nosem“: Nudaběh totiž ve Francii ještě nezavedli.
