Zeman a republika

Se jménem Miloše Zemana jsem se setkal prvně těsně před koncem bolševické éry. Když tehdy Technický magazín otiskl jeho článek o komunistickém systému jako vozidle, řítícím se vpřed s neprůhlednými skly, navenek polepenými budovatelskými hesly, byli jsme Zemanem příšerně nadšení. Dnešní mladý člověk sotva tuší, jakou tehdy, za komunistů, vyžadovalo odvahu něco takového napsat, a odvahu od redakce, otisknout to. Jak je možné, že se tentýž Miloš Zeman v roli prezidenta republiky nyní chová tak nemožně a bere si Českou republiku za rukojmí ve svém osobním zápolení s Bohuslavem Sobotkou.  

On se vlastně Miloš Zeman od doby, co se po převratu objevil mezi aktivními politiky, zase nikdy až tak příkladně čestně nechoval. Vzpomeňme na aféru "olovo". Před volbami sliboval akci čisté ruce, pak ale uzavřel s Václavem Klausem opoziční smlouvu a na očistu od předtím tak ostře kritizovaných šejdířů se jaksi během doby zapomnělo. Místo toho se zvolna začali podobně chovat zase Zemanovi pacholci. Jeho ministr Beltram si rychle vyřídil svůj osobní účet s generálním ředitelem ČSA Jakubschem, který aerolinky převzal ve zcela zuboženém stavu a během svého působení je přivedl do špičkové ekonomické kondice. No, a po jeho odvolání se ČSA opět zřítily na dno, takže jsme vlastně museli být vděční, když se Nečasově vládě podařilo prodat je za babku "cizákům". Jiný Zemanův ministr Schling uzavřel se zahraniční firmou pro stát tak bezpříkladně nevýhodnou smlouvu na výstavbu dálnice do Ostravy, že se později musela horkotěžko, a asi pro stát opět nevýhodně, rušit. Zemanův ministr zdravotnictví také hned po svém jmenovaní si vyřídil osobní účty s úspěšným ředitelem IKEMu a odvolal ho. Takže Klausem nastartovaná privatizace státu pokračovala i za Zemana a díky těmto dvěma jejím otcům, kteří ji nastartovali v devadesátých létech, pokračovala dále přes Grosse a Topolánka až do současnosti. 

Zeman měl to štěstí, že za jeho vlády se světová, a tím i česká ekonomika, dostala k růstu, takže jsme prosperovali. Přesto tehdy Zeman nehleděl na zadní kolečka a zemi i v době růstu zadlužoval podle hesla "po nás potopa". (Teď však má dojemnou péči o to, zda Sobotkův kabinet bude mít na svůj štědrý program prachy.) Jakto, že to šechno dříve Zemanovi u občanů procházelo? Inu, je to nepochybně muž nadaný třeskutým intelektem a je skvělý manipulátor, takže vždy dokázal lidem vysvětlit, jak on vládne, nebo jak by on vládnul, skvěle. A to mu vydrželo dokonce až do prezidentské volby, kterou pak díly tomu vyhrál.

Již ve své volební kampani se choval nezakrytě nečestně, když na svého konkurenta ve druhém kole kydal nehorázné lži. Ty potom sice dementoval, ale to již vykonaly své (teď prosím, abych nebyl podezírán z kdovíjakého fandovství ke Karlovi, se svými pochybnostmi o něm jsem se již svěřil v jednom ze svých dřívějších blogů. Nepochybuji však, že by se nám pod knížetem žilo lépe než pod Zemanem, a proto jsem ve druhém kole Schwarzenberga volit chtě nechtě musel).

Pravé obrysy nízkosti motivů pana prezidenta vyvstávají až nyní. Nenávidí Sobotku (ani pro mne Sobotka není favoritem, ale stal se vítězem voleb, a to by se mělo respektovat). Nicméně Miloši Zemanovi je zájem republiky kdesi poblíž zadních partií jeho postavy a především mu jde o to, ukojit vlastní nízké ambice. Takže tu máme koalici, která se s ohledem na výsledek voleb nezdá být zas až tak špatnou možností. Jestliže občané očekávali radikalní změnu poměrů oproti předchozímu klausovsko-zemanovskému dvacetiletému marasmu, pak zde máme nové mladé vedení lidovců, čisté kluky, kteří si v celostátní politice zatím neomočili, aby se mohli ušpinit. Kteří se vyznačují ve vztahu k minulým lumpárnám politiků tak bytostným odporem, že je jejich zkažení politikou do budoucna jen velmi málo pravdepodobné. Pak tu jsou babišovci. Ti také dosud v politice nebyli, takže ani jim minulé lumpárny politiků nelze přičítat. Jsou sice vážné pochybnosti o skutečném charakteru a pravých záměrech ANO, ale co naplat. Král volič rozhodl, jak rozhodl. To musíme jako občané až do příštích voleb akceptovat, a nic jiného nezbývá ani panu prezidentovi. No, a sociální demokracie? Ta se po celou volební kampaň zaklínala rozchodem s minulymi nekalými praktikami v politice, tak doufejme, že to myslela vážně. Nyní, po porážce pučistů, je opět na nějaký čas jednotná a zdá se, že bude jednotná tak dlouho, pokud do ní pan prezident opět nezačne ingerovat. Takže potencionální vláda může počítat s většinou, která tady už dlouho nebyla. Přesto od voleb již uplynulo mnohem víc času, než tomu bylo v minulosti, když se opakovaně v potu tváře slepovaly stojedničkové koalice. A pan prezident vše stále protahuje.

Republika naléhavě potřebuje legitimní vládu vzešlou z voleb, ale pan prezident její jmenovaní odkládá se směšnými záminkami. Že prý ten nebo onen je popleta a uvěřil mediálním fámám o ruské ambasádě, že někdo jiný zase nestudoval na té spravné univerzitě, že ten další nemá bezpečnostní prověrku, kterou ale na své ministerstvo nepotřebuje (na rozdíl od prezidentova kancléře, který by ji ale mít opravdu, opravdu měl). A tak tady stále vládne jakási loutková vláda, která nikdy ani na okamžik nedostala důvěru sněmovny. Takže skutečný zájem země je opravdu hluboko pod Zemanovou rozlišovací schopností, když se mu nyní konečně po létech v zahanbení strávených na Vysočině naskytla tak lákavá šance ukojit svoji touhu po pomstě.

Přemýšllím o tom, jak je možné, že Miloš Zeman, který v minulosti dokázal své charakterové vady tak mistrnně maskovat, se nyní očividně odkopává. Jako psychatr vím, jak ve stáří ochabují vyšší city (estetické i etické) a naopak začínají převažovat city nízké. Jsem ze Zemanovy věkové kategorie, a tedy sám na sobě pozoruji, jak už naše mentální produktivita kolísá a celkově chátrá. Snažim se to mít na paměti, a když někdy ve svatém nadšení usmolím nějaký ten text na téma, které mne zaujalo, tak jej vždy nechávám uležet, abych jej znovu posoudil ve stavu střízlivějším. V tom je pan prezident ve zřejmé nevýhodě. Nemá ani psychatrické vzdělání, ani profesní zkušenost z práce s geronty. Takže je hůře vybaven pro potřebnou sebereflexi. Krom toho jej v minulém roce potkaly dvě skutečně nešťastné události. Především vyhrál v nemalé konkurenci prezidentskou volbu, a to musí s člověkem opravdu zamávat. Ta druhá nešťastná událost s tou první souvisi. V úřadě hlavy státu je jistě obklopen hordou pochlebovačů. Pak je vskutku těžké, udržet si střizlivé uvažování, a to i pro člověka mladého a stářím ještě nepoznamenaného. Dokonce i bez alkoholu. Co teprve to udělá s člověkem v našem pokročilem věku. 

No nic naplat, budeme to s panem prezidentem muset ještě 4 roky vydržet. Jen lituji ty občany, kteří po léta usilovali o zavedení přímé volby prezidenta a nyní vidí plody svého snažení. Mnozí jsou dnes jistě zklamáni, ale co nás teprve po ty dlouhé 4 roky od Zemana ještě čeká ??? 

Je načase uvažovat o tom, zda opět přímou volbu nezrušit, nebo dokonce nezrušit prezidentský úřad vůbec. Ukazuje se, že je v parlamentní demokracii nejen malo potřebný, ale v rukou stárnoucího podivína dokonce může být nebezpečný.