Milí kamarádi, Anglii zasypal sníh a v množství a intenzitě sněhových srážek letos jistě předběhla Čechy. Ne ovšem tak v připravenosti na možnost toho, že z nebe se může snášet i něco jiného než srážky ve skupenství kapalném.
Přistávaly jsme s mámou na sněhu. Pilot i letušky obcházely kabinu a varovaly nás, že v Anglii hustě sněží, že musíme mít v takovém případě na přistání všechny ale opravdu všechny elektronické přístroje nejenom v letovém režimu, ale i úplně vypnuté a schované v taškách, aby ani jedna frekvence nezkřížila komunikaci s řídící věží. Obvyklá ospalá atmosféra při přistávání byla rušena nervózním poposedáváním výletníků a sledováním obrovských vloček, které motory nasávaly dovnitř. Dáme to, nedáme? Čekající taxík nám sdělil, že v Anglii očekávají Santu. Nato se řítil na letních gumách po zasněžených silnicích takovou rychlostí, že po několika uklouznutí vystresoval i mámu (což teda zase není tak těžké), takže mu do jeho do jeho závodní jízdy slovně zasáhla.
Sněží tu už druhý den.
Včera sociální sítě plnily fotografie sněhuláků, poprášených verand a bílých chodníků. Sněhové lopaty jdou na dračku, obchodníci vytahují sáně a naopak z obchodů urychleně stahují jarní a letní kolekce. Menší děti před školou mi excitovaně líčily, jak v centimetrových bílých závějích na zahradě nemohly vůbec najít jejich půlmetrového černého psa. Nejtlustší učitelka ze školy se přihlásila k odklízení sněhu. Poté co zlomila druhou lopatu, ji brácha doporučil, ať si pořídí sněhovou frézu.
V noci zemi zasáhl blizzard. Dnešní ráno se zdálo být téměř kritické. Napadlo 5 a místy 7 centimetrů sněhu. V Čechách by člověk v chodbě posunoval běžkama a těšil by se, že si odpoledne vyběhne na louku. Anglie to vzala opravdově. Většina škol zavřela. Doprava zkolabovala. Obchodníci se snaží a perou se s každou vločkou. Místní Indové si to dál závějemi čvachtají ve svých žabkách a za sebou táhnou urousané sárí. Cyklisté se prohání parkem a za nimi zůstávají klikaté roztřesené stopy.
Ani táta nezůstal pozadu. Jak srna ráno vylétl z postele, hodil se do gala, nasadil lakýrky a zjistil, že nasněžilo. Vážným hlasem se vrátil do kuchyně a informoval mámu, že autobus nejede, taxíky mají problémy a do práce se dostane málo lidí. Protože máma jeho životní trable příliš nesdílela, dál vyklízela myčku, vařila oběd a připravovala vše na další den, zasedl ke kuchyňskému stolu s appkou městských autobusů a půl hodiny co jednu minutu hlásil, že nevidí žádný autobus, který by vyjel. Spojil se se všemi kolegy z práce, aby spočítali počty vloček na svých autech. Máma podotkla, že by nejlíp udělal, když by si zapnul počítač a začal pracovat z domova a do práce vyrazil později až ranní vzrušení opadne. To si ovšem dovolila moc. Rozkřikl se, že si svoje věci vyřeší sám. Po dalších dvaceti minutách na mobilu si společně s naším sousedem jménem Naser (fakt má jen tak blbý jméno) našli odvážného Ubera, který je další asi hodinu vezl do práce. Zorganizovat věci, to si táta umí.
Jinak je v Anglii běží život jako vždycky. Musím zklamat všechny propagandisty. Jakkoliv nevěrohodně to zní, tak fakt nemusíme jíst veverky. Také rajčata i další zelenina se v obchodech dají koupit. Prázdné regály se tu nekonají. Ceny plynu jsou tu vysoké, ale Angličani jsou odolnější než jiní Evropané, teploty v místnosti kolem 18 stupňů považují za příliš luxusní. Večery tráví v naducaných overalech a teplých ponožkách. Na příští týden se chystá stávka mladých lékařů a v nemocnicích se rozrůstá neklid. Věřím, že se svým anglickým klidem se vše vyřeší u čaje a sušenky.
Všechny vás zdravím a jdu dělat něco smysluplného. Třeba najít hráblo a odrhnout sníh ode dveří.
