V lodi je díra kapitáne ! Dáme Anglii na frak!

Přátelé,  v  Británii se jezdí vlevo.  Až na prince Harryho. Ten se rozhodl , že to napere rovnou do protisměru.  Autíčko z pouti, na čele nápis “Made in UK“ a  bouchací kuličky v kapse. Pozor šviháku,  to bude něco stát.

Tak pro ty, kteří to  chtějí slyšet. Ve  škole si nás přáli mít stále  stejné, upravené a ukázněné. Lpěli na fádních uniformách, proto jsme se venku strojili jak do kabaretu. Trvali na nenalakovaných nehtech a pus bez rtěnky, a tak jsme o víkendu měly každý nehet jiný a obličeje v barvě duhy. Z každé situace vyvodíme závěry.  Kluk omylem vniknul na dívčí záchod!  Od této chvíle nesmíme zůstat vteřinu bez dozoru, kde nemůže být učitel, musí být kamera.  O přestávkách ven, klidně do deště, ale s dozorem. Když chceme na záchod, píšeme potupné lístečky s časem odchodu. Směřujeme k tomu, že budeme zapisovat, jestli jdeme na malou nebo na velkou a kolikrát si u toho prdneme. Spolužák si při školním basketu zlomil nohu. Odteď nesmíme  hrát míčové hry a na hřišti běhat. Deváťák přinesl do školy trávu.  Ředitel na nás chodí o přestávkách řvát, osobně prohlíží  všem kapsy a tašky.  „ You are saying it only because I am black !“  Podmínečné vyloučení naši oblíbené učitelky matiky, protože dostatečně (dle ředitele) nezasáhla v každodenní rasistické přestřelce v sedmé třídě.  My bílí k tomu musíme mlčet. Učitel science neuznává rovnoprávnost žen. Holky nevyvolává a ignoruje. Když zmíním přístup ve škole v Čechách, dostanu trest. Většina webovek ve škole je zablokovaných. Kromě wikipedie. Samozřejmě vzdělání především. Mobily máme  u sekretářky v košíku. Ponechání si mobilu ve třídě rovná se spáchání hrdelního zločinu. Cestou kamkoli se v průběhu cesty počítáme aspoň dvacetkrát. Co kdyby nás po rozjezdu autobusu bylo míň než při jeho zastavení. Jeden kluk ze školy má alergii na ořechy. Zakázané je přinést všechno, co by oříšek byť jen vzdáleně připomínalo. Podle všeho i pohled na vořech by toho alergickýho vořecha mohl stát život.

Novinka z naší školy se jmenuje No touching policy. Vlítli jsme do toho hned, když jsem si po jednom z dalších příjezdů z Čech, padla s holkama kolem krku v tradičním bear hug. Je ovšem zakázán každý hug nejenom bear hug, na nikoho se nebude šahat, nikomu se nepodává ruka, ani nepomysli na High Five či poklepání na rameno.... jakmile si o sebe děti otřou třeba jen šosy od saka, čeká je trest. Inspirováno Me too, náboženskými či etnickými potřebami, školními trablemi nebo jen někomu hráblo?? No ale nebyli by to Angličani, aby nepředvedli dokonalé absurdárium. Ve větrném středečním odpoledni,  proti sobě nastoupily  děti všech pohlaví, barev, věku  a náboženství na školní rugbyový zápas. Zdálky na sebe výhrůžně cenily chrániče dásní. Za hlasitého skandování učitelského sboru se servaly se jak koně.

Nový učitel ve škole se jmenuje Mr Foster, učí tělocvik a dějepis, děti ho zbožňují, ségra je od pondělka schopna skákat nadšením, že je ve středu history. Mr Foster zásadně chodí do hodin v dobovém převleku. Jeho poslední eskapádou byl třídní keltská bitka. Protože ségra přišla s roztrženou košilí, je mi jasné, že  všechno bylo podle přísných pravidel No touching policy.

Mr Foster je borec, je vysoký dva metry, vidí dál než ostatní.

I mě v tom naši nechali vykoupat. Věděli všechno, ale říkali si, že to už do zkoušek nějak doklepu. Že mne to zocelí a v životě se pak lépe zorientuju. Moje nenávist vůči řediteli školy byla obrovská. Přála jsem si, aby ho unesl Kentaur jako profesorku Umbridgeovou z Bradavic,chtěla jsem  vlítnout do třídy na koštěti a napsat na zeď „Don´t bother to stay in touch. We won´t be missing you.“

 Ale víte,  kolik bylo u nás na škole výborných lidí?  Tělocvikář. Povzbuzoval nás v každém sportu, s malýma holčičkama tancoval na pitomoučký melodie a s velkýma klukama hrál neúnavně rugby. Angličtinářka. Každou hodinu pro nás měla čokoládu. Francouzštinářka. Nikdy ji nevadilo, že je jediná žaboužroutka na naší škole. A taky Mr Foster, ten vysoký dějepisář, mámě na třídní schůzce zpíval na její narozeniny Happy Birthday na celou školu, jen se objevila ve dveřích. Aby měla radost. A spoustu holek a kluků. No nakonec většina. Protože, když jsem hledala, tak jsem je našla.

Takže Harry, je mi to jasný, ale ostrýma vždycky odpálíš i ty dobrý. Vlastně skoro všechny.

Přála bych Ti, Harry, abys byl o trošku vyšší, dospělejší a naučil se řídit vpravo, ale abys řízení vlevo nikdy nezapomněl. Úplně totiž vidím dvacetiletého Archieho – smeká cylindr u anglického dvora.  Genetika.