"Jen co ráno vstane, v peci už oheň plane....."
Prdlajs.
V žádné peci, ale přímo ve mě už ten oheň plál od ranního probuzení. Nažhavená na dnešní pochod jsem se vydala vstříc dobrodružství, při kterém nikdy nevíte zdali...zmoknete, upečete se na slunci, nebo zmoženi (popř. alkoholem) neskončíte někde v příkopu u cesty. Pokud ovšem máte na toto vše náturu a odhodlání, vydejte se se mnou, synem Martinem a jeho přítelkyní Katkou na tradiční prčický pochod.
Prcice 17.5.2008 CILJarka Brokešová
Setkání na pražském Hlavním nádraží bylo provázeno jak jinak než dobrou náladou a očekávání věcí příštích. Dobrou náladu nepokazil ani pohled na davy turistů a rádoby-turistů obtěžkaných batohy s plechovkovým pivem a alkoholem. No, já si také sem tam občas nějakého toho panáčka dám, o pivečku nemluvě, vždyť také nejsem žádná abstinentka, ale na turistiku ? Tak uvidíme. Vraťme se zpět k již zmiňované dobré náladě, kterou nezkazilo ani více jak hodinové zpoždění speciálního vlaku do Střezimíře (jedno z výchozích míst), kam se vydala většina z adeptů na pochod. Jelikož už mám ale nějaké zkušenosti, zvolila jsem trasu, která se mi zdála zatím nejhezčí ze všech a začíná v Sedlčanech. Takže jsme nejeli speciálem, nýbrž rychlíkem v 7.11 do Olbramovic (také výchozí trasa) a dále do již vyhlášenehé městečka Sedlčany.
Díky dalšímu zpoždění (České dráhy se zase předvedly) v Olbramovicích jsme se na start ze sedlčanského Kulturního domu Josefa Suka dostali až po 11 hodině. Sice už , jak se říká "za pět dvanáct", ale zase bez návalu, který panuje v ranních hodinách. Po zaplacení startovného - 30 Kč jsme vyfasovali mapu a vydali se na štrapáci trasy prčického škrpálu. Sedlčanská, neboli tkzv. Robinova trasa začíná v Sedlčanech na náměstí (v místní Jednotě možnost nakoupit občerstvení a pití ještě za normální ceny), a pak už mezi domky přes silnici směrem do do luk, lesů a hájů a pěkný výšlap do kopce na Poušť sv. Marka, kde je první punkt - kontrola. Počasí zkraje trochu pozlobilo, neboť už hned za městem, na rozcestí Pod Jonášem se mírně rozpršelo, takže to možná i někteří vzdali. Ovšem nás se to netýká a jdeme dále - po červené až na první kontrolu. Ten déšť byl nakonec příjemný, neboť kopec co nás čekal nás dokonale vysušil. A začalo svítit sluníčko.
Dále už to byla cesta klidnější a po krátké cestě se před námi otevřela "panoramata" s dominantou Vysokého Chlumce. Tam jsme se zastavili na občerstvení v podobě grilované špekaté klobásky a pivečka Lobkowitz. Musím říci, že to přišlo k chuti. A zastaveníčko také. Sluníčko začalo docela pražit, tak jsme se zase tak dlouho nezdržovali a vyrazili dále, nechávajíc za sebou zmožené pijany, kteří možná jěště teď sedí u bufetových stolků. Jó, to pivečko.
Pokud chcete urazit trasu v pohodě, je nejlepší prostě jít a nenechat se zlákat dalšími stánky, které se oproti minulým letům rozrostly jako houby po dešti. Ujít prostě co nejdelší trasu před dalším odpočinkem. Ono, jak se rozsedíte, tak se těžko vstává. Docela jsem si chválila, že jsme vyšli až takto později. Ono ráno je to opravdu hektické. Lidi vám šlapají na paty a nejhorší jsou volně, sem tam pobíhající psi, kteří se Vám neustále pletou pod nohama. Teď´ už to byla opravdu pohoda. Červená trasa se v Počepicích změnila na žlutou značku, po které se pokračovalo na další kontrolu do vesničky Skuhrov.
Tam jsem si nechala krom kontrolního razítka do mapy dát ještě jedno razítko s krtkem "na kozičku" .
Podívejte se .
A pak se už kilometry ukrajovaly jak po másle. Dále přes Horní Křemenici,Ředičky,Nové Dvory, přes rozcestí na Bráně a poslední výstup na Zvěřinec. A pokud se jde do kopce, musí se také s kopce. Musím říci, že se s kopce chodí také dost těžko. Byl to docela krpál. V Nových Boudách nás čekala již poslední kontrola. A samozřejmě další občerstvení, které zlákalo opět mnoho pochodníků. Asi snad vidina posledních šesti kilometrů nutí mnohé k zastavení. Ale je to přeci ještě 6.km, tak jdeme raději opět dále. Poslední štreka totiž dle mých zkušeností zas tak pomalu neutíká. A tak po absolvování posledního kopce se před námi otevřel pohled na město Sedlec-Prčice, kam se už jen volna přibližujeme po vyšlapaném chodníčku lemovaném stromořadím ještě nedozrálých třešní. Míjíme dva ožralé kluky, kteří se pod nimi válí. "To zas bude v alejích nablito...." . I tak si někdo představuje turistický pochod.
Dorážíme na náměstí a dostáváme vytouženou botičku, tatranku a samozřejmě razítko CÍL.
Co říci na závěr ? Mě osobně se tento pochod líbí, i když se poslední dobou, oproti dřívějším dobám dělá spíše komerční akce. Ale co dnes není komerční. Prčické náměstí praská ve švech po stánky všeho možného a nemožného. Ani jsme neměli hlad, tak jsme si nechali zajít chuť na předražená grilovaná masíčka (ugrilujem doma), a moc se v cíli nezdržovali. A udělali jsme dobře. Autobus v ceně 20 Kč nás odvezl do Heřmaniček, kde už byl přistaven vlak. Narvaný, jak jinak, ale před odjezdem připojili ještě čtyři vagony, tak jsme si v pohodě sedli. A já si i lehla, a vychutnávala si turecký med. A proč jsme udělali dobře, že jsme v Prčici nezůstali déle ? Za Benešovem totiž díky silnému dešti spadla trolej a díky tomu jsme do Prahy na smíchovské nádraří přijeli až v půl desáté v noci.
Ale i přes to všechno to stálo za to. Tak co říkáte, přidáte se příště k nám ?
Více fotografií z pochodu najdete ZDE : (pokud nepůjde kliknout, tak zkopírovat na lištu)
http://www.peprnet.cz/oko/peprnik/index.php?peprnikID=1105&action=article.detail&articleID=12926
