Tuhle legendární písničku Na Staré Mohelně.... jsem zpíval-a společně s Emilkem Cibulčíkem při propuštění do civilu z dvouleté vojenské služby u vojenského útvaru 5100 v Kroměříži, koncem března roku 1986.
Ráno ve 4. hodiny nás odváželi přímo z kasáren na nádraží do Hulína, abychom patrně neztropili nějakou výtržnost do jarně probouzejícího se města Kroměříže. Jako bych to slyšela dnes, Na kasárenském "buzerplace" se vznášely ranní mlhy, voněly šeříky a čerství civilové v nových džínách a košilích ostužkovaných nejednou vojenskou trofejí hulákali do toho rána tuhle vodrhovačku. Pár lampasáků stojíc v uctivé vzdálenosti opodál jen bezmocně sledovalo naše počínání, a snad i s trochou bázně nám do toho nezasahovali, ...snad s obavou, že by některým mohla z davu "nějaká přilítnout". Nikdo však nic takového neprovedl.
Dva roky je dlouhá doba.... a najednou to vše končí.
I ta slzička v oku, byť nepostřehnutelná tam byla. Loučení.
A samozřejmě tahle písnička.
Tehdy mě ještě za živého boha jeho nenapadlo, že po více jak třiceti letech si jí opět zanotuji se svým spolubojovníkem Emilkem,
pro nás, kdo jsme "přežili" KROMEC 84-86, ale i pro vás přátelé, jenž se váš vojenský příběh odehrával podobně.
A závěr písničky ?
No :-) .... ten u mnohých dopadl také podobně :-)
