Jak už to v politice často chodí, když někdo někde vládne příliš dlouho, nedělá to dobrotu. Do takové situace se v poledních měsících a letech začala dostávat pražská ODSka. Kolem Béma, Jančíka a dalších exotů se začali stahovat zlí lidé, kteří se snaží využít jejich pozice k vlastnímu obohacení. Pod známým českým heslem „Nechci slevu zadarmo!“ milým radním chystají spousty sladkých nabídek, kterým se velice těžce odolává. Pavel a jeho kolegové z pražské ODSky se zřejmě tak zamotali do lepkavých sítí penězovodů, že ztratili pojem o realitě a snad si ani nevšimli, že se nad nimi stahují černé mraky.
Anebo je všechno jinak. Třeba se jen proti Pavlovi a jeho hrstce věrných bojovníků za Občanskou Demokracii spiklo několik novinářů, pravděpodobně placených vnitřní konkurencí v ODS či ještě lépe záškodníky z útrob Lidového domu. Třeba na něj všechno nastražili tak, aby ODS zdiskreditovali. Aby mu z nějakého důvodu zacpali ústa.
Ovšem je také možné, že díky stále větší pompéznosti, s jakou Praha mrhá svým čtyřicetimiliardovým rozpočtem, nám BIS a protikorupční policie brzy přinese zajímavé novinky a Pavel s jeho kamarádšoftem si bude moct trénovat své horolezecké schopnosti na stěnách studené cely. V čem tedy vězí zakopaný pes?
První a často přehlíženou skutečností, na kterou se krátce podíváme dnes a zejména pak v následujících dílech, jsou machinace s pozemky a nemovitostmi patřících Hlavnímu městu, městským částem a různým státním institucím. Jinými slovy, machinace s veřejným majetkem občanů České republiky.
Pro ty z vás, kteří nemají ani potuchy o tom, co je to územní rozvoj, Územní Plán a jak to všecko v Praze funguje, je zde krátký přehled: Praha je jediným městem v ČR, které je zároveň krajem. Kraj vytváří tzv. Zásady územního rozvoje, na základě kterých je pak vytvořen Územní plán hlavního města Prahy. V Územním plánu jsou v mapách zaneseny veškeré plochy na území hlavního města a jejich navrhované využití.
Jak říkáme v Hradišťu, pocáď všecko dobré.
Problém nastává tehdy, když si nějaký vykuk (tj. spekulant) uvědomí, že město a městské části zdědily po komunistech obrovské majetky v podobě nemovitostí a pozemků. Spekulant pak zajde posedět s politicky zdatným exotem a domluví následující: „Já koupím pole za 10 korun za metr čtvereční, pak požádám o změnu Územního plánu a ty zařídíš, aby mi přiklepli změnu na stavební pozemek.“ Tento scénář je také možné v jisté parafrázi použít na městské byty, hotely a nejrůznější budovy a nemovitosti.
V případě pozemku je pak spekulant schopen doslova přes noc vydělat pohádkové jmění. Hodnota stavebního pozemku se v Praze pohybuje často až na hranici 8000 Kč za metr čtvereční. Z obyčejného pole se tak stává hodnotná stavební parcela a z milého spekulanta multi-milionář. Spekulant pak pozemek nabídne dalšímu vykukovi, jímž je v tomto případě developer.
Úkol developera spočívá v tom, že musí co nejdřív začít stavět. V normálním státě by bylo pro stavbu potřeba získat co nejdříve stavební povolení. Ne však v České republice. Developer často začne stavět bez povolení, které mu pak smutný úředník na příslušném stavebním úřadě lakonicky vydá dodatečně – vždyť co je mu po tom za dvacet tisíc hrubého. A hádat se s vrchností? Na to se každý ouřada velice rád vykašle. Když k tomu ještě na stole přistane flaška slivovice či nedejbože pár tisíc, developer má vyhráno.
Od roku 1999 dodnes proběhlo v Územním plánu Hlavního města Prahy zhruba 2500 změn. Kdo je zodpovědný? Komu přistály v kapse všechny ty miliardy? A jak takovým tunelům do budoucna zabránit? To si necháme na další pokračování.
V nich se, milí čtenáři, mimo jiné dozvíte například to, jak se vyvíjel koncept nového Územního plánu, kdo o něm rozhoduje, kdo o něm nerozhoduje a kdo si nejvíc namastil kapsu. Dále si také probereme, co může obyčejný občan dělat, aby mu za barákem nepostavili supermarket, nevypustili rybník nebo nezrušili zahrádku, případně jak protestovat a na koho se obrátit.
(Tento článek vznikl při tvorbě bakalářské práce pojednávající o stavu občanského sektoru v Praze. Budu rád za jakékoli vaše komentáře a připomínky)
