Jak to tak vypadá, ČSSD si svým
papalášským vystupováním, bezbřehým populismem a do očí bijící touhou po moci
pomaličku, alespoň na nějaký čas, dláždí cestu do propadliště politických dějin.
Zástupci početných řad levicově laděných spoluobčanů se mnou ze začátku zřejmě souhlasit nebudou. Přejí si, aby tým reprezentující jejich ideály vyhrál, a to nejlépe na celé čáře. Samozřejmě, každý si přeje aby zrovna ta „jeho“ strana dosáhla volebního úspěchu, když už ji podpořil vhozením lístku do urny. Chvíle před vyhlášením výsledků voleb jsou často stejně napínavé jako poslední vteřiny nerozhodného sportovního klání a každý volič drží pěsti ostošest; ať už volič z tábora modrých či oranžových, zelených, černých (?) nebo rudých.
Nadcházející volby však pro jednu skupinu voličů možná nebudou až tak napínavé. Letos, v eurovolbách i ve volbách podzimních, bude tato skupina voličů mít pocity smíšené. Jak jistě správně tušíte, milí čtenáři, budou to voliči oranžoví. A vězte, moji oranžoví přátelé, že já sám se považuji spíše za levicově smýšlejícího člověka. ČSSD bych však nevolil ani kdyby mi za každý krok k volební urně zaplatil 30 korun sám doktor Rath.
ČSSD přestala být stranou hájící sociálně-demokratické ideály. ČSSD se stala stranou populistů. Jiří Paroubek, David Rath a jejich souputníci svým vystupováním a veřejnými projevy úspěšně zastiňují aféry svých konkurentů, ať už jakkoli závažné. Dokázali pobouřit veřejnost natolik, že se dokonce stali terčem veřejného ponížení formou „vaječného násilí“.
Obvyklé programy pokrokových sociálně-demokratických stran obsahují například sociální soudržnost, prosazování regionálního plánování, přiškrcení chamtivých korporací a developerů, podporu veřejné dopravy, podporu malého a středního podnikání, investic do lokálních komunit, udržitelný rozvoj a sociálně různorodý design měst a regionů. Od naší ČSSD však slyšíme pouze hesla a populistické sliby: 13. důchod za 6 miliard a více-méně protizákonné vracení třicetikorunových poplatků. V minulých volebních obdobích si v rámci podněcování třídní nenávisti dokonce na malé a střední podnikatele řádně došlápli, čímž názorně ukázali, jak funguje populismus v praxi.
ČSSD není sociální demokracií. ČSSD je stranou populistů.
Jsem přesvědčen, že zmíněné prvky populismu jsou spíše dílem těch několika málo dobře známých příživníků, kteří jsou díky osobní chorobné touze po moci ochotni zaprodat jak svou důstojnost, tak i životy milionů občanů.
ČSSD potřebuje prohrát, aby se obnovila. Pokud nynější vedení prohraje tyto i podzimní volby, vnitřní tlaky ve straně zajistí odstranění nebezpečných živlů jakými jsou Paroubek, Rath, Sobotka a spol. Je pak docela možné, že po tolika letech mocenských půtek čelo ČSSD konečně obsadí kompetentní lidé s rozhledem širším než jejich vlastní pupek.
Proto, milí voliči sociální demokracie, apeluji na vás: umožněte svojí straně prohrát. Umožněte jí obrodu. Posuňte svoji stranu tam, kde levicový volič nemusí mít smíšené pocity při vyhlašování volebních výsledků, kde se za svou volbu nemusí stydět. Dejte hlas jakékoliv jiné demokratické straně. A pokud možno, zvolte stranu menší, čímž zmírníte přílišný posun politiky doprava. A nebojte se zvolit stranu neparlamentní - menší strany za Váš hlas dostanou finanční podporu a hlavně získají sebevědomí, které jim může pomoci v příštích volbách.
Hlasujte proti populismu; dejte hlas demokracii!
