Turecko nepokrytě na straně islamistického terorismu

Turecko svým včerejším válečným aktem proti Rusku odkrylo karty a vyvěsilo černou vlajku Islámského státu. Zvláště v době, kdy je civilizovaný svět ve válce s islamistickým terorismem, je jeho čin odsouzeníhodný a neomluvitelný.

Islamizující režim Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP, Adalet ve Kalkinma Partisi), který postupně odklání Turecko od odkazu jeho zakladatele Mustafy Kemala Atatürka, svým včerejším válečným aktem proti Rusku odkryl karty a vyvěsil černou vlajku Islámského státu.

V době, kdy je civilizovaný svět ve válce s islamistickým terorismem, a kdy si širší veřejnost v západních zemích začíná uvědomovat tragickou roli svých vlád při rozvratu doposud stabilních arabských zemí – tedy rozvratu, který bujení terorismu výrazně podpořil –, Turecko neváhalo přiložit ruku k dílu na straně sil zla.

Není jasné, zda ruský letoun skutečně vstoupil do tureckého vzdušného prostoru, každopádně je zřejmé, že se pohyboval nanejvýš na jeho samém okraji a maximálně několik vteřin, a co především, že nepředstavoval pro Turecko žádné ohrožení. Z předchozího vystupování turecké vlády, která sestřelením ruských letadel na hranicích už dříve hrozila, z jejího nevraživého postoje k ruskému angažmá v Sýrii a z rychlosti reakce vůči stroji, který se přiblížil, lze usuzovat na to, že Turci čekali s prstem na spoušti na sebemenší příležitost.

Boj tureckého režimu s islamistickým terorismem doposud vyzníval jako velmi neupřímný a v podstatě falešný. Včerejší „rána dýkou do zad“, jak turecký útok výstižně označil Vladimir Putin, nebyla ránou první. Turecko fakticky vystupovalo na straně teroristů tím, když vojensky zasahovalo proti kurdským bojovníkům v Iráku a Sýrii, kteří se s Islámským státem srdnatě utkávali. Soustavně také podporuje „umírněné“ teroristy bojující v Sýrii proti tamnímu režimu. Dávno se také hovoří o jeho (přinejmenším) benevolenci vůči islamistickým bojovníkům, kteří v Turecku nacházejí klidné zázemí. Jsou v tom jistě vlastní turecké zájmy v Sýrii, nepřátelství ke Kurdům i kus islamistické vzájemnosti (nezapomínejme na kořeny vládní strany AKP).

Lze jen souhlasit s ruským premiérem Dmitrijem Medveděvem, který řekl: „Turecko svými akcemi v podstatě dalo najevo, že chrání bojovníky Islámského státu. A není na tom nic divného, jestliže bereme v úvahu informace o přímém finančním zájmu některých úředních osob v Turecku, napojených na dodávky ropných výrobků vyráběných v podnicích patřících ISIL.“

Válečný akt Turecka je odsouzeníhodný a neomluvitelný, a to zvláště v kontextu nedávných pařížských útoků. Je políčkem do tváře všech sil, které skutečně bojují s terorem a rozvratem legitimních vlád na blízkém Východě, který terorismu vytvořil ideální podhoubí. Věřím, že Rusko najde způsob, jak na tuto agresi adekvátně reagovat.