Tento příspěvek otevírá seriál námětů pro genealogy, jak tvůrčím způsobem naložit se shromážděnými poznatky z rodopisného výzkumu. Postupně budou uvedeny návody na vytvoření 1) dokumentárního filmu, 2) rodopisného kalendáře a 3) rodové kroniky. Tyto návody budou doplněny názornými příklady z mých vlastních produktů. V prvním díle si ukážeme, jak výsledky genealogického zkoumání převést do atraktivní podoby rodopisného dokumentárního filmu.
1. ZÁKLADNÍ POTŘEBY
Základními potřebami pro přípravu filmu jsou kamera, stativ, počítač, program na editaci videa, mikrofon.
2. VYMEZENÍ TÉMATU
Předně je třeba vhodně zvolit úsek rodové historie, o kterém chcete pojednat. Osobně pojímám každý film jako výklad o životě jedné generace. Lze si samozřejmě představit pojednání o více generacích, určitém úseku dějin nebo o konkrétní události aj.
3. SEPSÁNÍ MLUVENÉHO SLOVA (SCÉNÁŘE)
Práce by měla začít kompletním sepsáním mluveného slova, tj. výkladu, na kterém bude celý film postaven. V něm si musíte suchým poznatkům z rodopisného výzkumu dodat atraktivní podobu.
Uvedl bych malý příklad ze svého prvního filmu: „Naše vyprávění začíná v době, kdy habsburské monarchii vládl císař Josef II a prosazoval svoje reformy, kdy u nás probíhala první, učenecká fáze národního obrození, tj. období Dobrovského, Kraméria, Puchmajera a dalších osobností. V kultuře kvetl klasicismus – nedávno bylo otevřeno Nosticovo divadlo a Mozart, který zde měl zanedlouho zazářit stál před vrcholem svojí kariéry.
Právě v těchto časech, i když jistě stranou všeho převratného, co obnášely, přišel na svět náš dávný předek Tomáš. Psal se rok 1784 nebo 1785, jak vyplývá z pozdějších dokumentů, kde je uváděn jeho věk. Přesné datum ani místo narození není známo, protože se v žádné matrice nepodařilo dohledat příslušný záznam.“
Události rodinné je vhodné podat na pozadí událostí místních a národních. Opět uveďme příklad:
„Jestliže v letech 1864 a 1865 byla špatná úroda kvůli suchu, k roku 1866 kronika zaznamenává, že úroda byla sice pěkná, ale užilo jí cizí vojsko.
Tím se dostáváme k přelomové události, která zahýbala osudem nejen rakouského mocnářství, ale celé Evropy a dotkla se bezprostředně i Knína. Jde samozřejmě o prusko-rakouskou válku, která se vedla v létě toho roku, a která byla rozhodnuta v bitvě u Sadové 3. července. Po bitvě postupující pruská vojska obsadila část českých zemí včetně Prahy a středních Čech. Okupace se nevyhnula ani Knínu.
Valentova kronika říká: „Dne 11. července přicválal do Knína od Dobříše houf pruských hulánů. Prušáci v městě očekáváni s velikými obavami. Peníze a cenné věci byly zakopávány ve stodolách i na zahradách, ve sklepeních i v lesích, ale ještě za přítomnosti Prusů opět vykopávány, protože vojsko udržováno v nejpřísnější kázni. Důstojníci přibylého jízdného houfu ubytováni na staroknínské faře. Pro přehmaty několika vojáků při rekvisici slámy a pícnin stěžovali si někteří občané velícímu důstojníku, načež vojsko opustilo město a ubytovalo se v Nové Vsi. Po jízdném oddílu, právě v den, kdy slavilo se v místě posvícení, přitáhla pruská pěchota. S místním obyvatelstvem Prušáci se dobře snášeli, platili ihned stříbrem, u kostela rozdávali lidu vojenský chléb a sami kupovali si bílé pečivo a bílý chléb, který nesměl býti nikdy suchý…. V Kníně pobyli si Prušáci 4 týdny, a když po sjednaném míru (23. srpna 1866) v měsíci září opouštěli město, vyprovázeli je měšťané s hudbou do Hraštice. Tak dobrá shoda byla s nepřítelem.“
Toho roku ovšem v Kníně nastaly ještě nepříjemnější události. První byl obrovský požár, který propukl brzy po odchodu Prusů. Vznikl v domě č. 4 v horní části náměstí, zachvátil i sousední hostinec v č. 5 a nakonec se rozšířil až k domu č. 6 na křižovatce nad náměstím. Dále se následkem války rozšířila cholera a tyfus. V Novém Kníně tehdy zemřelo na tři desítky lidí.
Přišel méně dramatický, i když nadále politicky vzrušený rok 1867. Ten byl spojen s rakousko-uherským vyrovnáním. Maďaři si vymohli na oslabeném mocnářství dualismus, v rámci, kterého si s Němci rozdělili monarchii, zatímco Češi a další národy ostrouhali. Naše země se ke své nelibosti náhle stala součástí jakéhosi Předlitavska neboli Cislajtánie. Vzniklo Rakousko-Uhersko, jak ho znali ještě moji pradědové a prababičky.“
4. VÝBĚR HUDBY
Uvažujme už před natáčením o tom, jakou zvolíme hudbu na pozadí.
5. PŘÍPRAVA NATÁČENÍ
Než se vrhneme do vlastního natáčení, je potřeba posadit se k připravenému scénáři a rozmyslet si, jaké záběry budou vhodné na pozadí výkladu. Tyto záběry budeme nejspíše volit z místa událostí, o kterých hovoříme. Budeme-li hodně nároční, můžeme si klást požadavky ohledně ročního období, počasí, fáze dne apod. V každém případě naplánujme natočení velkého množství záběrů dané obce a okolní krajiny, z nichž si následně budeme moci vybírat.
Plánované scény si můžeme poznamenat vedle příslušných pasáží výkladu. Např. bude-li se výklad týkat narození dítěte, poznamenáme si, že plánujeme záběr na rodný domek, jeho okolí, interiér apod. Bude-li se výklad týkat svatby, připravujeme se na natáčení kostela atd.
Můžeme též uvážit, zda místo vlastních záběrů nepoužít v některých případech snímky různých dokumentů (např. křestní list, oddací list), fotografie zápisů z matrik, ilustrativní obrázky (např. obraz bitvy) či fotografie.
Můžeme se také rozhodnout, že na některých místech filmu sami vystoupíme před kamerou a výklad natočíme přímo na místě.
6. VLASTNÍ NATÁČENÍ
Natáčíme podle připraveného plánu. Používejme vždy stativ, aby byl obraz bez otřesů. Je vhodné natáčet dlouhé záběry, které následně při zpracování můžeme zkracovat. To je mnohem lepší postup, než následně uměle nastavovat krátké záběry, které nám nestačí na ucelené partie výkladu. V daném místě natáčíme spíše více záběrů do zásoby. Natáčejme i mimo původní plán vše, co nás v místě zaujme.
7. PŘEDBĚŽNÁ PŘÍPRAVA OBRAZOVĚ ČÁSTI A HUDBY
V editačním programu nejprve připravíme obrazovou stránku, tj. seskupíme zvolené záběry, popř. obrázky, dokumenty aj.
Pokud jste si vybrali hudbu na pozadí, je vhodné ji už v této fázi s obrazovou složkou skloubit.
8. NAHRÁVÁNÍ MLUVENÉHO SLOVA
Poté nahrajeme v editačním programu mluvené slovo. To je v praxi poměrně těžký úkol. Nejlépe je výklad rozdělit na mnoho krátkých pasáží, protože pokud nemáte školený hlas, budete dělat při namlouvání spoustu chyb. Některé pasáže budete namlouvat třeba desetkrát, než bude výsledek přijatelný.
Při nahrávání výkladu se snažte o maximální harmonii toku mluveného slova s obrazovou a hudební složkou.
9. ZÁVĚREČNÉ PRÁCE
Poslední fází přípravy filmu je vylaďování detailů, jako je zajištění rovnoměrné hlasitosti výkladu a hudby po celou dobu trvání filmu, pilování souladu obrazu, hudby a výkladu, odstraňování šumů a dalších chyb.
10. VYPÁLENÍ FILMU, ZVEŘEJNĚNÍ
Film si můžete vypálit na DVD, uložit jako soubor .avi, .mpeg apod., popř. jej můžete zveřejnit na YouTube, Stream, Daily Motion a podobných stránkách.
Jako příklady rodopisných dokumentárních filmů uvádím své dva dosavadní výtvory, snímky Pásl ovčák ovce (2012) a Rozruch v Čtenářské besedě.
V příštím díle seriálu si povíme o přípravě rodopisného kalendáře.
