Junckerovo poselství: Unie potřebuje víc centralizace a přerozdělování imigrantů

Několik poznámek ke "zprávě o stavu Unie", kterou 9. září přednesl předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker v Evropském parlamentu.

9. září přednesl předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker před europoslanci svou „zprávu o stavu Unie“. Tuto napodobeninu výročního projevu amerického prezidenta před kongresmany a senátory zavedla druhá Barrosova Komise v roce 2010. Sám Barroso pak svým uchopením tohoto výdobytku založil tradici tristních slepenců bezobsažných frází, nářků nad nedostatečným pokrokem centralizace a volání po další centralizaci. Juncker při své premiéře zůstal odkazu svého předchůdce věrný.

Proslov trval asi osmdesát minut, dá se ale dobře shrnout do několika málo vět. To hlavní bylo řečeno už v samotném úvodu: „... naše Evropská unie není v dobrém stavu.” Proč? „V této Unii není dost Evropy. A v této unii není dost unie. Musíme to změnit. A musíme to změnit hned.“ K tomu dodávám: když evropský centralista používá spojení „více Evropy“, má na mysli více centralizace. Centralisté si pojem „Evropa“ nárokují a je pro ně spojen s posilováním moci unijních institucí, expanzí unijní regulace, vytvářením evropského státu. Evropští centralisté nikdy nepřijmou představu, že jakýkoli problém vznikl z přemíry centralismu. Naopak, příčinu vždy vidí v tom, že „integrace“ je ještě málo! Centralizace je pro ně univerzální všelék, který je předepisován na jakýkoli neduh.

Juncker chce „víc Evropy“ v azylové a přistěhovalecké politice a víc „solidarity“ mezi členskými státy v této oblasti. Chce, aby členské státy přijaly návrh Komise na přerozdělení 160 tisíc migrantů a nový stálý mechanismus přerozdělování pro řešení budoucích krizí. K uprchlíkům samotným se vyjadřoval velice vstřícně. Zdá se, že jejich příliv vlastně vítá. Uvedl mimo jiné: „Je to Evropa, která dnes v očích žen a mužů na blízkém Východě a v Africe představuje maják naděje, přístav stability. To je něco, na co bychom měli být hrdí, a ne něco, čeho bychom se měli bát.“ Chce nicméně významně posílit agenturu Frontex pro vnější hranice a vytvořit z ní skutečnou unijní pohraniční stráž.

„Víc Evropy“ si předseda Komise přeje také v oblasti hospodářské a měnové unie, ať už jde o oblast daní, garanci bankovních vkladů, slaďování ekonomických a sociálních modelů členských států, doporučení Komise by měla udávat směr fiskální politiky celé eurozóny. Časem bude třeba vytvořit pro eurozónu skutečné nadnárodní ministerstvo financí. Ve vztahu k Řecku a jeho udržení v eurozóně prohlásil: „... euro a členství v euru je míněno jako nezvratné...  Komise a ostatní instituce EU mají jasný mandát a povinnost udělat vše možné pro zachránění integrity eurozóny.“ Co k tomu dodat? Tomuto přístupu, který vychází z primátu politiky nad ekonomikou, a stejně tak přeměně měnové unie na unii fiskální, dluhovou a transferovou se věnuji podrobně v příspěvku Draze koupený čas ve sborníku Institutu Václava Klause „Pět let řecké krize“ (publikace IVK č. 17/2015).

„Víc Evropy“ Juncker požaduje i v zahraniční politice. „Pokud chceme prosazovat mír ve světě, budeme potřebovat více Evropy a víc Unie v naší zahraniční politice. ... Nechci Evropu, která stojí na okraji historie. Chci Evropu, která udává směr. Když bude Evropská unie sjednocená, můžeme změnit svět.“ K tomu připomeňme. že evropští centralisté mají svůj jeden velký sen, kterým je Unie jako supervelmoc („Europe puissance“) s jednotnou zahraniční a obrannou politikou, globální hráč, protipól Spojených států, Ruska nebo Číny, která prosazuje svoje zájmy a „hodnoty“, čelí „výzvám“ globalizace apod.

Evropa musí být podle Junckera také sjednocená jako světový vůdce fronty bojující proti změnám klimatu. „… prioritou Evropy je přijmout ambiciózní, robustní a závaznou globální klimatickou dohodu.“ Ano, tuto zvláště oblíbenou oblast unijních sociálních inženýrů, v níž si Brusel maluje megalomanské cíle, které budou mít tíživé dopady na průmysl a na nás všechny, nemohl Juncker nechat stranou.

Podtrženo a sečteno, o čem bylo tedy Junckerovo více než hodinové poselství? O tom, že Unie potřebuje více centralizace, o tom, že za všechny problémy Evropy může nedostatečná centralizace. To všechno jsme slyšeli už pětkrát předtím při stejné příležitosti od Barrosa a slýcháme dnes a denně na nejrůznějších fórech od představitelů unijního establishmentu a spřízněných intelektuálních kruhů. Nově je zde těžké téma přerozdělování migrantů, kolem kterého bude ještě hodně horko. Jemu se budu věnovat v článku Vystřízlivění ze snu o Evropě bez hranic, který brzy vyjde v revue Pravý břeh i na tomto blogu.

Celý text Junckerova projevu je dostupný zde.