Ukrajina - Velvyslanec (7)

               Nastal den odjezdu do Kyjeva, hlavního města Ukrajiny, města počátku slovanského osídlení východu. Hlavního města Kyjevské Rusi, která zde byla od 9. do 11. století. Tato říše byla počátek východoslovanského osídlení. Počátkem kultury Rusů, Ukrajinců a Bělorusů.

         Ještě předtím si ale prohlédnu zbytek Lvivu. I když nejsem příznivec muzeí, při ceně 10 hřiven za vstup, jsem to vzal jedno za druhým. Tři muzea na jedné ulici (historické, poštovní a muzeum folklóru) a pak muzeum zbraní od středověku až po současnost. Byl tam meč, meč jako Excalibur, jako Thorovo kladivo spravedlnosti. Řekl bych, že ten kdo ho vlastnil byl určitě urozený pán co ochraňoval slovanský lid před nájezdy Tatarů z blízkého východu. Z toho mi poněkud vyhladovělo, hledaje restauraci dorazím do jedné s pěknou zahrádkou. Zasednu, objednám, vedle ke stolu zasedli hosté, zaslechnu angličtinu a jsem zvědav co je zde přivedlo. Dávám se do řeči s jedním z nich, Hugem Saraivou. Jsou zde přes „youth exchange international programme“. Říkají mi, že jsou z Portugalska, pár z nich také Řecka. Pověděli mi, že s nimi dorazili i Češi. Jednomu z nich voláme, představuji se jako velvyslanectví ČR. Upozorním, že má problémy s dokumenty a že se musí vrátit do ČR. Po pár napínavých sekundách jsem mu řekl, že jenom tady Hugo z Portugalska si z něj chtěl udělat „srandu“. Mezitím potkávám s Olou a s Petrem, ten co má problém s dokumenty. Povykládáme si a na chvíli jsem pocítil, že jsem zase doma, když vedle nás stál můj krajan. Rozloučíme se a jdeme do Krajivky, vyhlášeného baru, kde vám při vstupu otevře voják s kalašnikovem říkaje „Sláva Ukrajině“ a vy musíte odpovědět „Girojam sláva“. Jinak vás nepustí dovnitř či rovnou zastřelí jako jako zrádce Ukrajiny. Dostáváme se dovnitř. V podniku to vypadá jako by byl postaven v bývalém protiatomovém krytu, všude kolem vás vojáci v mundůrech pokřikujíce na vás „Sláva Ukrajině“. Připojuje se k nám také Mark, student matematiky, který přemýšlí o vycestování do zahraničí a pokračování v doktorském studiu. Potom procházíme tunelem, na konci nás čekají ruské vysílačky a nějaká zařízení, která vypadala jako řízení atomové elektrárny ze Sovětského svazu. Je zde také obrovský protiletecký kulomet na střeše či trabant s kulometem na kapotě. Venku se rozloučím s Markem a do hostelu se stavím pro věci a Ola je tak milá, že se mnou jde na nádraží, které sídlí v obrovské a monumentální budově. Při pohledu na ni mám stejný pocit jako když jsem na Pražském hradě, kdy se přede mnou zjeví klášter. Po celou cestu se na sebe usmíváme, beze slov, tak krásný úsměv vydá za celý román. Pro změnu teď místo starého sovětského vlaku přijíždí supermoderní klimatizovaný s obsluhou v oblecích a s motýlkem, vlak inter city. Obejmu Olu přitom ji zvednu ze země a zatočím s ní, políbím jí na tvář, zamávám ji a nasedám do vlaku.

                        Okolo půlnoci jsem dorazil do Kyjeva. Úplně ztracen mě dvě dívky pomohly a  posadily mě do trolejbusu č.3 a zanedlouho jsem byl na Šota Rustavjela. Poněvadž už bylo pozdě, byl zde jenom majitel a Američan, námořník, co dostal volno a už 3 měsíce cestuje. Majitel mě trochu překvapil. Němec, který žije na Ukrajině již 20 let a otevřel si zde 3 hostely, jeho manželka je Ukrajinka. Tím tento den skončil a já se odebral do postele.

Odkaz na celou FOTOGALERII: (nemusíte mít facebook účet):

KLIKNI!

Pokud vás mé vyprávění zaujalo a chcete slyšet více, přispějte mi na další cesty za poznáním.

Další cesta: Gruzie, Arménie, Ázerbájdžán

Za příspěvek vám pošlu pohled či dovezu malý suvenýr a budu vás zásobovat dalším vyprávěním.

Číslo účtu: 1172380016/3030 , do zprávy pro příjemce uveďte své jméno a adresu

  Děkuji za podporu :)