5 zemí (Británie, Nizozemsko, Belgie, Lucembursko a Německo) Prostředky přepravy: stopování (600 km) přes Británii, Nizozemsko, Belgii, Lucembursko a Aachen + bus, vlak, trajekt (+-200 km) a spolujízda přes blablacar
Pokračování část č. 7.
Ráno jsem se probudil, šel se podívat dolů k recepci, což bylo jediné místo, kde bylo možné chytit Internet. Zde jsem potkal Mexičana, který studuje v Nizozemsku výtvarné umění a je bisexuál. Dohodli jsme se, že večer půjdeme do klubů na Leidseplein straat, kde jich je mnoho. Poté jsem se šel podívat do města. Byla zde prohlídka Amsterdamem průvodcem zdarma. Dospěl jsem k názoru, že ji vyzkouším. Prohlídka začínala na náměstí naproti muzea Madame Tussauds s voskovými figurínami. Náš průvodce byl Španěl. Ve skupině s námi byla Ruska, Turek a pár z Ameriky, který byl asijského původu. Průvodce nás vedl městem, procházeli jsme kolem domu, kde se ukrývala Anne Frank, která zemřela v koncentračním táboře. Za svého života o tom napsala deník. Nicméně řada u toho domu byla minimálně kilometr dlouhá, což jsem oželel a ostatní také. Dále je tu čtvrť starých pan. Do této čtvrti muži nemají přístup. Ženy zde rozjímají, dokonce je zde i zábradlí, přes které muži nesmí projít. Je zde kostel, který byl celý přestěhovaný do obyčejného domu. Zvenčí nelze poznat, že se jedná o kostel. Tento kostel byl přestěhován v době, kdy zde byla potlačována jiná náboženství. Po prohlídce jsem já, Ruska, Turek a ještě další osoba šli na kávu do moderně postavené věže, odkud šlo vidět panorama Amsterdamu. Pak jsme se rozloučili.
Nizozemsko je známé sýry. Vydal jsem se do obchodu se sýry na hlavní ulici Damrak. Bylo možné ochutnat úplně od každého sýra. U sýra nezáleží jenom na složení ale také na tom jak je starý. Pokud si koupíte mladou goudu, nemá tak jemnou a na jazyku se rozplývající chuť jako gouda, která zraje déle. Po svačince jsem se ještě jel projet lodí kanály v Amsterdamu. Vzhledem k tomu, že dopolední prohlídka byla výjimečné kvality, rozhodl jsem se i pro prohlídku The Red Light District / Čtvrť červených luceren. Okolo osmé jsem se vydal opět před muzeum voskových figurín Madame Tussauds. Odtud nás průvodkyně zavedla do Čtvrti červených luceren. Je to čtvrť, kde se prostitutky prodávají přes výlohy. Nejdříve si člověk řekne, všechno jsem viděl, nicméně tohle je něco, co se nedá uvěřit, to je nutno vidět na vlastní oči. Jsou zde výlohy, jako v samoobsluze za kterými jsou prostitutky ve spodním prádle, ťukajícím na vás „Pojď za mnou, u mě najdeš ty nejlepší služby v Amstru“. Pokud byla výloha podsvícená červeně, jednalo se o ženu, pokud modře jednalo se o muže. Když jsme procházeli těmito úzkými uličkami plných výloh, každý se koukal, neboť to byly vskutku pěkné prostitutky. Muži se dívali do výloh, někteří se snažili zakrýt, že se tam dívají. Každý se díval jestli se ten druhý náhodou nekouká tam kam nemá. V této čtvrti je také nestarší obchod s kondomy na světě, zde si za závěsem můžete změřit své náčiní a podle toho žádat velikost. Ve výloze byli dva pánové, prodavač a zákazník, prodavač se ptal: „Je libo něco na víkend, pane?“
Po prohlídce čtvrti červených luceren jsme se dostali k hlavnímu kanálu, kde je klub Casa Rosso. Klub, ve kterém lidé provozují sex přímo na pódiu, a dělají to na směny. Což mě trošku udivilo. Otázka je zdali dělají čtverky, osmičky nebo dvanáctky. Po prohlídce jsem se vrátil do hostelu a s Mexičanem jsme se vydali pobavit do místních klubů na Leidseplein straat. Procházet Amsterdamem večer je krásný zážitek. Procházet úzkými ulicemi, které jsou plné historických budov. Taková byla naše cesta k těmto klubům. Přišli jsme tam ale brzo. Z toho důvodu jsme ještě zašli na jedno do baru. Zde jsme vykládali o všem možném o jeho bisexualitě, kdy měl muže i ženy. I tom jaké to je nebýt bílý. Zeptal jsem se ho, zdali se mu někdy stalo, že lidé přisuzovali jeho vlastnosti nebo něco jeho barvě kůže, to znamená, diskriminovali. Odpověděl, že ano, že je to úplně normální, ale nicméně si na to zvykl. Po dvou pivech jsme se vydali do prvního klubu, ještě předtím jsme si ale dali marihuanu z coffee shopu, kterou Mexičan koupil odpoledne. Klub byl jako z amerického filmu. Červený koberec, vyhazovač v saku, klasická řada a VIP řada a lano, které vždy otevřel, když někdo mohl jít dovnitř. V klubu jsme se dali do řeči s pár Nizozemkami, předali si postřehy ze života a já si říkal, jak je to možné, že po tom Mexičanovi tolik jedou holky. Až tak, že jsem si občas připadal neviditelný. Řekl mi, že je to tím, že si musím myslet, že mám přítelkyni a s ženami si vlastně chci jenom povídat a také tím, že je bisexuál. Přes celou noc jsme zavítali do tří klubů, já odcházel okolo páté ráno. Marihuana, kterou tady prodávají je zcela jiná než ta naše. Česká marihuana uspává a je po ní hlad. Marihuana z Amsterdamu z vás udělá zvíře překypující energií. I v 5 ráno jsem se necítil unaven. Existují dvě odrůdy marihuany, indiga a sativa. Jedna z nich je ta která uspává a druhá z nich je ta co dodává energii. Ale nevím, která je která.
Pokračování přístě...
