5 zemí (Británie, Nizozemsko, Belgie, Lucembursko a Německo) Prostředky přepravy: stopování (600 km) přes Británii, Nizozemsko, Belgii, Lucembursko a Aachen + bus, vlak, trajekt (+-200 km) a spolujízda přes blablacar
Pokračování část č.6.
Ráno když jsem vstával, otevřel jsem stan a začal na mě štěkat pes. Nejprve jsem si řekl,
že se schovám do stanu, pak jsem se rozhodl bojovat a vylezl jsem se stanu. Boj byl velice rychlý, přišla majitelka a psa si vzala. Že prý příliš moc štěká. Sbalil jsem stan, podíval se na mapu, kde mám jít stopovat a vyrazil. Vydal jsem se směrem na silnici, která vede do Haagu, kde sídlí mezinárodní soud pro lidská práva. Po chvíli stopování mi kolemjedoucí na kole poradil, že musím jít o něco dále, neboť silnice, na které jsem stál, byla pouze od pláže, bez provozu z města. Odebral jsem se tedy na nejbližší benzínovou stanici. Odtud jsem již stopoval způsobem, že jsem měl v sešitě napsanou destinaci. Zanedlouho mi zastavil Turek, který byl zrovna v práci. Dělá tam elektrikáře, a kontroluje odběry elektřiny. Měl speciální krabičku na zavolání policie v případě, že je v nebezpečí. Pověděl mi, že občas kontroluje zákazníky, kteří pěstují trávu, jsou ozbrojení a nebezpeční. Když jsme projížděli Haagem, viděli jsme sídlo královské rodiny Nizozemska. Také jsme projížděli čtvrtí, kde byli jenom Arabové, Turci, Bulhaři, Albánci a Poláci. Turek mě vysadil na místě, kde prý viděl hodně lidí stopovat do Amsterdamu. Rozloučili jsme se a já pokračoval. Nejdříve mi zastavil jeden člověk, ale ten jel jiným směrem. Poděkoval jsem mu, že mě zastavil a čekal jsem dále. Napodruhé jsem měl štěstí, zastavil mi Nizozemec, Joelrik, který byl na Mount Everestu a v Nepálu. Říkal, že je učitelem, pár let pracoval a teď rok cestoval a opět bude rok cestovat. Neměl jsem ještě objednaný žádný hostel v Amsterdamu a tak jsem byl pozván do bytu jeho známého, kde jsem si mohl zarezervovat hostel. Joelrik a jeho kamarád mi pomohli dostat se do centra Amsterdamu. Odtud jsem již šel do hostelu sám, zde jsem si vše odložil a šel se podívat do města. Hostel byl přímo v centru města, nebylo nutné nikam jezdit veřejnou dopravou. Amsterdam je velmi staré město. Historie Amsterdamu se datuje do 14 století. Toto město se hlavně vyvíjelo díky obchodu, který tady bujel, díky námořníkům a také díky náboženské svobodě se zde usídlilo mnoho utečenců z jinak katolické Evropy, kde v té době probíhal hon na čarodějnice. Amsterdam je krásné místo, historické centrum je celé prošpikované vodními kanály, které tu byly v minulosti proto, aby mohlo být zboží dopravováno přímo k domům. Kromě kanálů jsou zde úzké uličky, kde se podíváš. Amsterdam je známý coffee shopy, bary, kde se místo kávy prodává marihuana. Jak jsem dorazil, šel jsem se trochu projít, dát si někdo k jídlu a úplně večer jsem se vydal podél kanálu přes město. Pokud chcete navštívit Amsterdam za účelem zjištění, jak zde voní vzduch, máte smůlu, ani já to nevím. Jediné co tu lze cítit je vůně marihuany. Míjel jsem obchody s různým zbožím, s drogami, kde je možné koupit marihuanu, houbičky, truffles (což je nějaký typ drogy), obchody se sexuálními pomůckami, kde byl robertek připojen na sbíječku a jiné velice zajímavé suvenýry. Cestou nazpět do hostelu jsem si koupil marihuanová lízátka a likér z výtažků z listů koky (z koky se vyrábí kokain). Zcela unaven jsem se vrátit do hostelu a padl do postele.
Pokračování přístě...
