První týden v cizí zemi? Něco jako když se malé dítě narodí a rozhlíží se s nadšením kolem sebe, s úžasem a dychtivostí poznávat své okolí, jako prázdná kniha, která čeká na to, aby byla popsána inkoustem, ten inkoust života, co nás tvoří, co nás dělá námi, těmi kterými jsme, originálními a výjmečnými osobnostmi.
Začnu posledním dnem v prvním týdnu, to jsem byl na konci „Orientation week“. Po něm jsem byl zcela vyčerpán a plný nových zážitků, které mi změnily život. Tento týden pro nás přichystala univerzita jako uvítací, kdy jsme se seznamovali jak s Maďarskem, s ostatními erasmáky a také studenty, kteří nám tam pomáhali, což beru jako nejvíce pozitivní věc, kterou pro nás mohla univerzita udělat, že i ti studenti co nám pomáhali, se do toho dali, aby nám mohli pomoci. Ona pomoc je jedna z nejvyšších hodnot v našich životech, pomoc druhé osobě a vykouzlit úsměv na její/jeho tváři a udělat tento svět krásnější. Lidé si od pradávna pomáhají, pomáhají protože jim to srdce napoví, že právě tohle je správné udělat. Díky všem maďarským studentům, kteří nám pomáhali v tom, pro nás neznámém světě!
Přes víkend jsme se vydali k Balatonu, v době socialismu jedna z nejnavštěvovanější lokalit vůbec. Je to tam jako když se vrátíte do „starých dobrých časů“ jak by můj otec řekl. Jako když jedete na dovču k moři, akorát před sametovkou. Pláže, zmrzlina, žvýkačky Pedro, Vitacit a obaly na výrobcích s názvem „mouka“ či „sušenky“. Nicméně je to jenom závan nostalgie, který na vás dolehne pokud se rozhodnete Balaton navštívit. Myslím, že Balaton má pořád své kouzlo, teplá voda, maďarská kuchyně, kterou ocení jakýkoliv labužník a obrovské melouny. Tento parádní víkend se skládal s různých her, které většinou, vždy končili pitím nějakého alkoholu. Ať již jsme museli držet jednoho studenta a on musel dělat, že je ptáček, mávat křídly, bežet až ke stolu a na konci tratě pít víno s perlivou vodou brčkem, které se nazývá fröccs ( čteme „froč“) a přitom stále mávat křídly. Tehdy jsem si říkal, kéž bych byl ptáček a mohl takhle létat. Má myšlenka co mi proběhla hlavou byla „Ptactvo má krásný život“.
V pátek před výletem na Balaton jsme měli událost zvanou „City rally“, kdy jsme procházeli a poznávali město a také plnili různé úkoly, za které jsme sbírali body, jeden z úkolů byl sehnat maďarskou písničku, rozeběhly jsme se do ulic, já šel s holkou z Ukrajiny, Kristýnou, která se narodila v Oděse. Potkoukali jsme se ulicemi, jako když člověk prochází džunglí a razí si cestu, nicméně tohle byla cesta, cesta velkoměsta, plného převapení na každém rohu. Na konci naší cesty nás čekala maďarská holka jménem Jana, oblečená v maďarském kroji, která nám dala píseň o jaře, jedno slovo si stále z tého písně pamatuji, virág, což znanemá květina v překladu. Tohle slovo přesně reprezentovalo její otevřenost s jakou nám tuto píseň dala, s úsměvem na tváři jako když se květ květiny probouzí při svitu raního Slunce, jako když se ráno probouzíte a sluneční svit vám dává sílu a radost do dalšího dne, dalšího dne, který je jako stránka v knize života, kterou každý den, každý z nás popisuje a s každým ulehnutím do postele otáčí na další stranu.
Ve čtvrtek jsme si s mým spolubydlícím Antonisem, zašli na diskotéku v klubu zvaném „Living room“ již jenom tento název ve mě evokoval pohodlí a atmosféru domova, kdy se večer rodina sejde, postaví na čaj, vytáhne karty, naladí kytaru a povykládá si o dnu, který prožili.
Klub byl jako obývák doma, plný pohovek, takových těch, do kterých si sednete a vzduch se pomalu s takové pohovky vypouští a vy se pomalu do ní noříte a cítíte to pohodlí jak k vám přichází, jak vás zaplňuje a nakonec vás úplně pohltí.
Plní nadšení jsme se šli seznámit a narazili jsme na dvě italky. Jen když jsme je viděli, cítíli jsme závan jižního větru, který reprezentuje vše co je pro tuto zemi tak typické. Jako kdyby jste se najednou ocitli v Římě, v pizérii, uprostřed stolu svíčky, vedle pravá italská pizza, za vámi zapadající jižní Slunce a naproti vám dva skvostké drahokamy.
Den předtím, ve Středu jsme měli událost zvanou „Pub crawl“, kdy jsme chodil z baru do baru a hrály různé hry s alkoholem, vzpomínám si na jednu malou hospodu, kde jsme měli pít červené víno a hrát hru, kdy říkáte čísla a pokud někdo řekne vin nebo van, pak se otáčí směr čísel a také směr, kruhu ve kterém se čísla říkají. Jelikož jsem pravidlům tehdy moc nerozuměl, většinou jsem řekl nějaké číslo a pil, vedle mě stál Diego s Portugalka a také měl problém s čísly jako já. Na konci jsem se cítil jako vinař, který žije na jihu Francie, poblíž Bordeaux, kde má pole s vinou révou, a ze všech stran na něj dopadá to kouzlo Francie, země umění a romantiky a krásného jazyka.
Na začátku týdne jsme měli první párty „Get 2 know“, která byla vůbec první událostí, kde jsme se seznámili z většinou zahraničních studentů. Když jsme vcházeli do budovy, byl tu jeden z mentorů, který si všimnul, že jsem z České republiky a řekl mi Ahoj, na chvíli jsem se ocitl zpátky u nás, a také jsem měl velikou radost, ze snahy, kterou měl.
Jsme opět na začátku týdne, na začátku toho kdy tento úžasný týden plný poznání začal. Poznání je v našich životech velice důležité, touha po tom poznávat, jít dál, jít za hranice, které ještě nikdo nepřekročil, přesně to byl můj pocit po prvním týdnu, překonal jsem hranici a počal novou etapu života, která měla velice významný dopad na to co jsem.
Překonávejte hranice a nebojte se neznámého!
Něco z maďarského slovníku:
Egy sört kérek - ( čteme eď šort kérek) => Jedno pivo prosím
Még valamit? – ( čteme még volomit) => Ještě něco?
Nem => ne
Mennyit fizetek? ( čteme menit fizetek) = > Kolik to stojí?
A kettó szász kilencven forinták ( čteme o ketó kilencven forinták) = 290 forintů
Itt vannak – (čteme it vonok) => Tady jsou
Köszönöm - ( čteme kosonom) => Děkuji
Kérem, Viszontlátásra- (čteme kérem, visontlátášro ) => prosím, nashledanou
