Věci

Stojí tam jedna vedle druhé, v groteskním seskupení, jakoby k sobě ani nepatřily.  A nepatří k sobě. Jsou tam, protože něco skončilo:

jeden život, jeho část, po které dědici cítili nutkání pohřbít živé nebo již mrtvé vzpomínky. Anebo konečně uběhla rozumná doba a nastal čas se zbavit kýčovitých darů, které svého času nešlo odmítnout.

Některé nemají co vyprávět, protože se u svých původních majitelů moc neohřály; jiné jsou ztělesněnými biografiemi.