Proč tolik povyku kvůli volbám?

Volby v televizi, volby v novinách, volby na blogu, volby ve vlakovém kupé, volby na bilboardech ... proč tolik povyku kvůli volbám?

Kde začíná a končí politická angažovanost většiny obyvatel

Pro většinu lidí politická angažovanost na dalších pár let končí vhozením obálky do volební urny. A pak už nezbývá nic jiného, než nadávat (pokud jsme volili pravici a vyhrála levice, a obráceně), anebo našeho rozhodnutí tiše litovat - a nadávat (pokud vyhrála strana, kterou jsme volili).

Volíme, i když není koho

Je to přeci naše morální povinnost (jen morální, protože v některých státech je volební účast povinná), a hlavně je třeba zabránit tomu, aby se do parlamentu dostali komunisté. Nikdo se nám nelíbí, stejně jim jde jen o koryta, volební sliby nesplní ... tak alespoň z nevalné nabídky vybíráme toho, kdo je nám nejméně nesympatický.

Volební programy nečteme

Povězte po pravdě, kdo z vás si nejdřív čte volební programy, a teprve na základě získaných informací se rozhoduje, komu dát svůj hlas, namísto aby jednal pocitově a na základě útržkovitých informací z médií? I když na druhou stranu ... kdo by ty nezávazné předvolební bláboly četl ...

Do jakých sítí nás chytají

Pravice ani levice nechtějí vyprodukované bohatství rozdat mezi nás řadové občany, jak by se nám před volbami mohlo zdát. Naopak - chtějí, aby toto bohatství bylo znovu investováno v soukromé sféře, anebo aby se posílila pozice státu. Aby si strany mohly prosadit to své, musejí nejdřív získat dostatečný počet hlasů. Proto volební programy nejsou nic jiného než pouhé pamlsky levicové nebo pravicové příchuti, a jen těžko se z nich dozvíme konkrétní důsledky změn, které strany chtějí prosadit. Spokojíme se se slibem, že dojde ke snížení sociálních dávek, zvýšení daní a postaví se více školek. Jak? (O) kolik? Za jakým účelem? Nepotřebujeme argumenty, stačí nám všeobecná a nicneříkající hesla, se kterými se citově ztotožníme. Vše je o penězích, proč tedy nemluvíme v číslech?

Sliby chyby

Politické strany slibují, ale nakonec může být (a bývá) všechno jinak, a to až do příštího předvolebního období. Jak je možné, že politik, který něco slíbil a nesplnil, anebo ještě lépe - udělal pravý opak toho co říkal před volbami, nenese žádné následky? 

Nejsme tak bohatí, abychom nakupovali levné věci

Z bilboardů překrývajících reklamu na superslevy jednoho nejmenovanáho supermarketu na nás koukají, v barvách svého týmu, upravené a zázračně omládlé tváře. Z jejich očí se zvláštním leskem na nás bliká jistota, úpřimnost a zodpovědnost. Čteme lehce zapamatovatelná hesla, které se snaží naší racionalitě vyhnout na sto honů. Všichni moc dobře víme, že nás nechtějí přesvědčit jen svými názory a svou osobností, ale i pečlivě promyšlenou rétorikou a vizáží ... to nám ale nijak zvlášť nevadí. Dokud volební program nebude jedinou povolenou zbraní v předvolebním boji, budeme lapat po výhodných superslevách, a pak možná až doma po bližším prostudování účtenky a obalu zjistíme, že nejsme tak bohatí, abychom nakupovali levné věci.

Lákají nás na med, který ještě není vyroben, a jehož podobu jsme zatím viděli jen na obrázku. Jaký bude rok, nikdo neví.

Volíme víc citem než rozumem.

Vztah politik - volič je založen na důvěře, přestože se čestné slovo dávno nahradilo podpisem.

Tady něco evidentně nefunguje ... takže, bez ohledu na naši morální povinnost, proč tolik povyku kvůli volbám?