Nemám ráda receptury

Slovo receptura zní starodávně a sofistikovaně. V poslední době ho používají hlavně velké korporace na označení svých alchymistických pokusů, které si pak v hezkých obalech kupujeme za cenu zlata

Recept je tisíckrát lepší. Receptura potřebuje mít u sebe přídavná jména jako nová, původní, vylepšená, aby receptu sahala aspoň po kotníky.

Recept bývá časově náročný: zahrnuje nákup, vaření a stolování. Je jen jeden a patří jediné osobě: I když si ho ostatní opíšou a budou se ho snažit napodobit, maminčin koláč, tatínkův guláš a babiččiny bramboráky jsou jen jedny. 

A začínám mít tušení, že každý recept má nějakou tajnou ingredienci. Všimla jsem si toho čistě náhodou, to když mě požádali o ten "můj".