Ja ja ja (fotomatiné)

Mohlo by to vypadat na opakovaný překlep - písmenka "h" a "j" jsou na klávesnici hned vedle sebe. Ale ne. Ve španělštině se dá říct "no tengo palabras" (nemám slov), ale "no tengo letras" (nemám písmen) by byla lež jako věž. "H" ve španělské abecedě přebývá - nevyslovuje se - takže slouží jenom k páchání  pravopisných chyb.

Už léta se nesměju "ha ha ha" ale "ja ja ja" (čti cha cha cha), jinak by si Španělé mohli myslet, že nemám žádný smysl pro humor, a moje "á á á" by mohli interpretovat tak, že vtipu sice rozumím, ale nezdá se mi dost dobrý na to, abych se aspoň pousmála když už nic. Španělsko je ale oblíbená turistická destinace, a jeho obyvatelé se tomuto faktu již léta přizpůsobují - komunikace se zahraničními turisty jim není lhostejná. Takže "ha ha ha" pomalu ale jistě zařazují do svého slovníku.

Jen málo domů nemá v přízemních oknech mříže. Když se člověk prochází nějakou vesnicí, občas je vidět přes otevřené dveře až na dvůr. Jako ochrana proti zlodějům teda moc neslouží. Pak mi ale došlo, že si je lidé do oken dávají kvůli podomním prodejcům a Svědkům Jehovovým. "Ha ha ha" je pro ně znamením.

Znamením, že jim sice obyvatelé daného obydlí otevřou, ale výsledek bude ten, že se jen zasmějou (ja ja ja/ha ha ha), mávnou nad jejich spásnou nabídkou rukou, a zase hezky zavřou. Přátelské ale nekompromisní odmítnutí - zvonit tam je jen ztrátou času.

Smích, ba i nepatrný úsměv prodávají. (Svědkové Jehovovi, Plynovovi i Elektrovi by o tom mohli vyprávět!) Ale i těm, co mají smích v pracovní náplni, nemusí být vždycky veselo ... ať už se mají ve zvyku smát "ha ha ha", "ja ja ja" nebo úplně jinak.

Písmenko "H" je ve španělštině "hache" (čti ače).

"J" jota (čti chota).

A jota je taky druh španělského (veselého) lidového tance.

A proto se Španělé smějí tak jak se smějí.