- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Socialismus – hnacím motorem se stala závist. Vstupní myšlenka byla, že se zruší soukromé vlastnictví výrobních prostředků a ty budou patřit všem. Společnost a výroba nebude trpět na nedostatek a všichni se budou mít dobře. Ve zkratce řečeno. Výstup? Všichni víme.
Dalo by se říct, že diktatura proletariátu byla hnána závistí a na závisti i zkrachovala. Ti co měli málo, chtěli mít víc, pokud možno bez vlastního přičinění.
Kapitalismus – zisk je alfou a omegou, soukromé vlastnictví se na hodnotovém žebříčku dostává výš než život sám. Hnacím motorem je chamtivost. Kdo má málo, chce mít víc, kdo má moc, chce ještě víc a být mocným k tomu. Svět je řízen kapitálem. Beztvarým, nadnárodním, odlidštěným…
Oba praktikované systémy jsou ve své nahotě diktaturami. Diktatura proletariátu, stejně jako diktatura kapitálu vládne pracovní síle pomocí strachu o holý život. Je jedno, jestli je to život vlastní nebo život blízkých. Také nezáleží až tolik na tom, zda jde o strach z výkonných složek moci státu nebo z bankrotu. Obojí totiž vede ke stejnému důsledku.
Za socialismu se říkalo: „Drž hubu nebo přijdeš o chleba“. Dnes máme moderní dobu a některá hesla se trochu pozměnila. Věta o chlebu by se dala nahradit větou „Plácej si co chceš, ale hezky šlapej v námi určených kolejích, nebo přijdeš o střechu nad hlavou“. Ano, je to šroubovanější, sofistikovanější, ale obojí vede k témuž. Jako bych z obojího slyšela církevní poučku „Modli se, pracuj a poslouchej“. Jen se dnes v nemodlíme k Bohu na nebesích ale k bohu v portmonce.
Dnešní kapitalismus i nedávný socialismus mají dokonce i své vlastní systémy cenzury. Socialismus byl odkázán na ubohé bránění, snahu, aby se politicky nesprávné informace nedostaly k vědomí obyvatelstva. Spousta úředníků procházela veškeré texty, které kde byly napsány, aby se některé dostaly na stránky novin, ty správné písně do éteru a jiné byly vrženy v trezor nebo věčné zatracení. Často spolu s jejich autory. Kapitalismus to provádí daleko chytřeji, navíc k tomu dnes existuje skvělý prostředek – internet. K čertu s objektivitou. Přehlcení informacemi, některé informace ne přímo lživé ale správným způsobem laděné, vybrané informace daleko víc viditelné než jiné a tisíckrát omílaná lež se stává pravdou. (Co jiného byla státní propagace „řekněte ANO“ vstupu ČR do EU nebo NATO). Jak prosté, jak geniální, jak účinné. A lidé ještě poděkují, protože mají pocit svobody a když budou chtít, přece se k informacím dostanou, nikdo jim to nezakáže.
Touha kapitalismu po neustále se zvyšujícím zisku je nekonečná ale zvyšování zisku začíná narážet na své hranice. Bohatnutí bohatých a chudnutí chudých v moderním světě, kde není dostatek válečných konfliktů pro nezřízenou spotřebu a tedy i potřebu další výroby, je už u zádi s dechem.
Ale co s tím? Jaký systém nastavíme teď? Kam se společnost vyvine? Tržní ekonomika se svíjí v křečích. Svět je rozbitý, ta tam je snaha o funkčnost čehokoli, důležitý je pouze a jedině zisk. Co ale bude? Nějaká prapodivná kombinace? Kapitalisticko-socialistická perestrojka? Děkuji pěkně, ale to už tu tak nějak je a nepomáhá. Chce to něco nového. Novou myšlenku, novou metu. Jaká lidská vlastnost bude hnacím motorem dalšího uspořádání? (Napadá mě lenost, ale ta prý už pohání vynálezy.) Má vůbec cenu vycházet z nějaké čisté utopické ideologie a tu pak zprznit, nebo tento krok přeskočit, rovnou si určit, na kterou strunu člověka budeme hrát a kolem toho vystavět hrady z písku?
Nevím, nevím, nevím, netuším. Ale jestli na to někdo přijde, měl by dostat nobelovku. Zvlášť, pokud to bude fungovat.
Další články autora |
Týnec nad Sázavou, okres Benešov
4 990 000 Kč