Pohoršujete se nad skutky
několika jedinců nebo skupin "hrdinů", kteří na hřbitovech nebo i
jiných vzpomínkových místech a památnících poškozují i ničí náhrobky a jiná
výtvarná díla, vybudovaná jinými lidmi z piety nebo úcty pro ty, co tu již
nejsou ?
Pomni, aby jsi i dílo jiných ctil..!bmprojekt.blog.cz
Pomineme-li motivy „obohacování" z krádeží uměleckých děl nebo barevných kovů občany s narušenou morálkou a žádnou svými geny zažitou tradicí k místu a zemi svého pobytu, všechny ostatní násilné činy ničení má na svědomí nenávist. Nenávist k odlišnostem nutícím přemýšlet (myšlení bolí), k autoritám, rasám, k vlastním debaklům - prostě k lidem.
Smutné na tom je, že ti, kteří se na násilnostech tohoto typu podílejí, si nejsou žádných závislostí vědomi a smutnější je, že si své zděděné závislosti neuvědomují ani ti, kteří destrukce často krásných a obdivuhodných historických děl na jejichž tvorbě se mohli podílet jejich předkové (!), spíše schvalují, než odsuzují. Většinou tito lidé, táhnoucí za sebou náklad nenávisti i jako rodiče za moc nestojí, mají mimořádnou schopnost dělat manželky nešťastnými a přátelí se převážně jen s lidmi - muži sobě podobnýmí, stejného ražení. Pokusme se hledat příčiny této touhy a potřeby po ničení, hlavně po ničení toho „pomníkového" druhu.
Nejvíce u nás (a nejen v našich zemích) jsou poškozovány a ničeny náhrobky a památky související s vírou - náboženstvím, hroby židovské, méně hroby a hrobky německých obyvatel nebo staré pomníky označované „švabachem" (kurentem). Zdá se to nepochopitelné, kdy více než půl století po skončené Světové válce škola nedokázala z mladých hlav vymýtit škodlivost netolerance, nesmyslnost nadřazování nacionalistických teorií a náboženské bludy proti Židům, jejichž osud a konce za nacistické éry a ostatně často i dříve jsou pro lidskou budoucnost nepřijatelné.
Ano všechno, co se negativního může odehrávat na hřbitovech a u památníků, začalo - ve škole. První povinou školní docházku zavedli Židé ještě před římskou okupací. Po nich to zkoušeli Římané, sice jen pro někoho a pak i jiní. Rakousko-Uhersko v roku 1805.
Jsou děti, které se učí rády, buď je ten dobrý vztah již v nich nebo v příkladech moudrých rodičů a dnes často i v programu mateřských školek, kde si dávají práci normální školu pro dítě učinit příjemnou - a jsou děti, pro které právě ta normální škola je nenáviděné a násilné trápení, krutě omezující jejich ještě neuvědomělou, ale v podvědomí již tušenou osobní svobodu.
Divíte se ? Za Karla IV. většina vládců neuměla ani psát - mimo kresbu svého vznešeného podpisu - ani číst. K čemu také, měli na to lidi a kdo by se špinil duběnkovým inkoustem a řezal brky ? Tak jestli se musely zpočátku jen ty lepší (královské, knížecí a jiné zámecké) děti učit, když ty ostatní dělaly (podle školáků) něco rozumnějšího, tak přirozeně v některých z nich to zanechávalo stopy pozdější averze až nenávisti k čemukoliv. A co se jednou dostalo do genů, tak tam nadlouho zůstává, jen ten předmět nenávisti se časem může měnit.
A tak nenávist těch postižených v genech přežívá z generace na generaci od dob starého Říma, přes tu naši i cizí šlechtu a má své nové a nové počátky i v nových školách a bez ohledu na dobu a úroveň společnosti, nenávist znovu propukne. Je-li největším blahem každého člověka tvoření, při určitých poruchách myšlení, někteří jedinci za tvoření mohou považovat i to ničení památek - památníků - náhrobků a v širším měřítku i jiných uměleckých děl (podle myšlenkového scénáře : nenávidím právě to, nelíbí se mi to, a když to zničím, udělám místo pro věc krásnější, žádoucnější, tedy tvořím a měli by mi oni poděkovat, protože sami si na takové vyčistění prostoru a zbavení se přežitků minulosti netroufnou ?).
Ničení toho co je, co by ještě mohlo sloužit, je přece - VANDALISMUS, jehož kořeny jsou v každém násilném učení, v nenávisti k tomu, kdo učil a k tomu, co bylo učeno - a hlavně kde jinde, než - ve škole ! Nakonec tato nenávist se těm, kteří se jí nedokáží zbavit zapisuje do jejich DNA dnes, jako tomu bylo i dříve.
Pokračování příště.
