Cena člověka (1)

-Bohatství národa je v jeho vzdělaných lidech. -Zná 21. století našeho letopočtu ještě otroky ? -Jakou cenu má továrna, která nepracuje ? -Dává pozemek ležící ladem rozumný výnos ? -Lze dnes koupit člověka a zabít - zmrzačit ho ?

Co stojí Člověk ? Zdánlivě nemorální otázka, ale je několik důvodů, abychom ji brali vážně a to nejen, že skutečně v našem století jsou oblasti, kde ještě existují otrokářské vztahy mezi lidmi, ale také, že se lidé prodávají a kupují. Nejen celí.

V roku 2006 každý 250 člověk na naší Zemi byl skutečně fyzicky prodán a koupen, každý stý člověk žije v otrocké podřízenosti (ve starém Římě každý druhý), do které se dostal koupí od rodičů, opatrovníků dětí, krádeží - podvodným vylákáním za sliby skvělé práce, lepšího života i sňatkem a také z dluhové i drogové závislosti, neřešitelné mentální i hospodářské - sociální nouze, ideologických, mocenských vztahů.a jiné.

Hlavní příčinou prodeje dětí je - BÍDA, v  ostatních případech - ZISK. Hlavní příčinou koupě je jen ten ZISK. Novodobí i tradiční otroci dostávají prakticky jen stravu. oblečení a místo na spaní - vyjímečně lůžko. Někdy pár „grošů“- k přilepšení mezi stejně postiženými. První země, která měla otroky a zrušila otroctví byla Anglie 25. 3. 1806 a trvalo 25 let, než si národ zvykl. V Rakousko-Uhersku to bylo sice o něco dříve, ale ta „jemná“ forma - nevolnictví skončila až v roku 1848. Ve Spojených státech amerických se kvůli tomu museli poprat, no a ještě dnes (2007) cca 50 států Světa zapomnělo právně otroctví zakázat, tak se nedivme. (Historicky bez otroků se obešli Židé, Indiáni, Pygmejové, Tibeťané aj.)

V těch otrokářských společenstvích s cenou člověka, tedy otroka to bylo jednoduché. Šlo se na trh a příslušný „objekt“ se vydražil a zaplatil nebo se domluvili dva vlastníci - podnikatelé a přebytek jedné strany změnil pána a působiště. Na problém poškozeného nebo zabitého otroka bylo pohlíženo jako na náhodu, nešťastnou událost a spíše na  poškození - znehodnocení nebo i zničení majetku.

Uvažovat o ceně člověka svobodného by bylo v té době považováno asi za scestné. Bylo poměrně málo poškozených celebrit, advokátů, lékařů, politiků a soudců, nebyly automobily, stovka různých sportů, ještě nepadala letadla, dým z fabrik nikomu příliš nevadil a pojišťovací odnože bankovních domů se teprve učily vydělávat na věcech a ne přímo na lidech.

Ach, ty časy jsou pryč. Člověk byl svobodný - (mimo ty otroky) a když toho svobodného kopl někde něčí kůň, tak si za to mohl sám. Jestli doktor svojí léčbou pacienta zabil, „choroba“ byla silnější a jestliže někdo někoho elegantně podvedl nebo mu způsobil jinou újmu a ten poškozený se z toho pomátl anebo přímo se ze života ztratil, nebylo žalobce - soudce, který by příčinného pachateli potrestal - za cokoliv.

Ono opravdu se ty lidské potřeby a vztahy od té doby  změnily. Je více bezohledných grázlů, kteří se přestali bát, je více mocných organizací, právně i finančně silných  podniků a také soudců. Ti všichni včetně jedinců, kterým Společenství není lhostejné, často z naprosto rozdílných důvodů a potřeb mají zájem, aby nějaká ta cena, lépe hodnota Člověka stanovena byla.

Tu cenu - hodnotu je nutno znát, aby byla stanovena náhrada za všechny nepříznivé okolnosti zapříčiněné vědomě nebo z nedbalosti, i z viny jiných osob, které způsobily skon Člověka nebo neexistenci vědomí.

Žádoucí a možné právní náhrady :

-        Za prokázanou vraždu - zabití

-        Za poškození zdraví s trvalými následky potlačujícími vědomí

-        Za zničení schopnosti plodit nebo rodit děti 

-        Za potlačení - narušení až ztrátu vůle drogovou závislostí

-        Za čas strávený nevinně odsouzeného ve vězení

A jaká by ta náhrada, kterou lze volně považovat za cenu, měla být ? Jistě, není stejné, má-li ten človíček 5 let nebo dáma 35, případně kmet přes 90 roků. Také by nemělo být stejné, jde-li o osobu negramotnou, vyučenou prodavačku nebo oblíbeného zpěváka, vysokoškolského profesora, světového vynálezce, výkonného sportovce, úspěšného - neúspěšného podnikatele - manažera, politika nebo člověka odsouzeného na doživotí ? I když - před majestátem Smrti, jsou všechny úvahy o ceně Života pro toho účastněného - k ničemu. Nemusí však být k ničemu pro pozůstalé a nemohou - nesmí být pro právo.

Pokračování příště.