Rosického zradila achilovka! Sláva!
bolava achilovka - leva noha
Problém není ve škodolibosti nebo v tom, že mám radost z cizího neštěstí, ale v tom, že mě achilovka bolí taky. A hodně mě trápí. A říkám si, jestli bych neměl vyhledat lepší, zkušenější a samozřejmě dražší doktory. Já tu zprávu o Rosickém pochopil vlastně takto: Ani dobří doktoři mě bolesti achilovky nezbaví. Pokud si nepomůže tělo a dokud neodstraním to, co bolest způsobuje, tak mi nikdo ani ze slovutných doktorů nepomůže.
A tak si jen tak zapíšu to, jak vlastně moje bolest achilovky začala. Možná to někomu stejn2 postiženému pomže nebo mi zase on předá své zkušenosti. Hned začnu se samoléčbou, protože doktoři s tím vlastně nic nezvládnou :) Já jim věřím, že když se mi přetrhne, tak mi ji musí sešít. Spoléhám se na jejich diagnostické metody. Když mi ale řeknou, že nic špatného nenašli, že tam "prostě nic nemám", že to jen z jakýchsi neznámých důvodů bolí, tak jsou doktoři vedle. Bedlivě jsem četl všechny náznaky informací o Tomášově achilovce a dozvídal jsem se tedy: chce to klid, bacha aby to nepřešlo do horšího stadia...
Začalo to na Slovensku. Byl jsem na jakémsi školení až v Mikuláši a tam při ranním volnu šel běhat i další kluk. Tak jsme běželi spolu. Taky běhá dálkové tratě, maraton by chtěl taky zkusit, ale ještě se na něj necítí. Běželi jsme podél Váhu asi deset kilometrů. Parádní ranní protažení, krásná atmosféra u nádherné řeky. Problém byl v tom, že já měl nové botky a při běhu s Peterem se mi nechtělo zastavovat a tak jsem si hned první den udělal velkéí puchýře podél paty. V maratonkách to tedy dál nešlo a další dny jsem absolvoval v polobotkách. Ty mám vyšlapané, nikde mě netlačí, jsou i pohodlné. Peter se dost divil, v čem to běžím, ale víc se neptal. Polobotky mají hrozně tenkou podrážku a já vlasně běhal jen po takové tenké gumě. Všechno přitom vypadalo super, krásně jsme si zaběhali. Až při posledním běhu, kdy jsme běhali dost po suti z velkých šutrů, mě začala achilovka bolet. Poslední 4 kilometry jsem skučel, ale nechtěl kvůli Peterovi zpomalovat, tak jsem doběhl s ním. Snad to je jen dočasné, myslel jsem si.
Do maratonu mám ještě měsíc, to se všechno spraví. Ale nespravilo. Bolela, tak jsem přestal běhat. Týden. Pak znovu zkouška, jen kousek, ale ozvala se. To přeci nejde, já nemůžu se úplně nehýbat, mám před maratonem v Praze! Naštěstí achilovka vůbec nebolela na kole. Asi hlavně bolí při tom dlouhodobějším dopadu na patu. Tak začínám stejnou zátěž, co jsem měl naplánovanou na běh dělám na kole. Je to sice jiný pohyb, ale důležité je, aby tělo nepřestalo fungovat a řeklo si, že zleniví. Po dalším týdnu další pokus. Trochu se lepší. Tak si říkám, že to pomalinku zkusím i s během. Jen ranní kilometřík po trávě. Sláva! Jen malinko to bolí. Druhý den stejné, třetí zkouším dva kilometry. A je to tady. Bolest se objevuje. Ouha, JE TO ZASE TEDY. Nemohu jít do schodů, jak to bolí. Pajdám, když jdu. Je mi do breku. Já se chci hýbat! Tolika lidem nic není a nehýbou se. Já chci a nemůžu.
Jenom to kolo pořád jde. Při něm jsem ok. Tak jezdím na kole dávky podle tréninkového deníku na maraton. Tedy podle času, ne podle kilometrů. Už je jen 10 dnů do startu maratonu, risknu to. Nebudu vůbec běhat. Zátěž mám, všechno kromě achilovky funguje. Zkusím dva dny předem se proběhnout několik kilometrů a podle toho se rozhodnu, zda poběžím.
No a jak to dopadlo? Po dvou kilometrech achilovka říká, že je silnější než moje vůle. Bolí jak čert. A já brečím. Už jste viděli nějakého sportovce brečet? Tak dlouho jsem se připravoval na něco, co teď nemůžu. Tolik vůle, tolik času, tolik odříkání a najednou je to v háji. Viděl jsem slzy na tvářích fotbalistů, kteří se už už radovali z vítězství a na poslední chvíli kvůli jakési náhodě prohráli. A okolo ještě výská soupeř, oslavuje vítězství. Chápu, co prožívali. Tolik tomu věřili. Tolik jim věřili jejich blízcí a najednou NIC. Velké, všudypřítomné NIC. Slzy v očích lidí, kteří nejsou žádná ořezávátka.
Taky se nenechám jen tak něčím přemoct. Nepřemůže mě ledajaká nemoc, nenechám sebou manipulovat ve vztazích. Vím, co je to asertivita. Ale tady nešlo nic. Ještě jsem zašel za fyzioterapeutem, ten nějakým přístrojem po dlouhé době zjistil, že je všechno v pořádku, jen že tam mám malý zánět. Léčit to nejde, možná by pomohla rázová vlna. Tak alespoň vím, že si achilovka nevymýšlí.
Svůl lístek na maraton jsem prodal. Jsem na výsledkové listině, ale běžel to za mě někdo jiný.
Teď už je měsíc po maratonu. Zkusím jít si ráno vyběhnout. Pořád neběhám, vždy se po chvilce se ozve. Teď jsem čekal dlouhých 14 dní. Zkusím to zítra. Uvidíme, ozve se?
O tom snad v příštím článku.......
Ludek Bouska
Jsem šťastný, že jsem naštvaný
Napsal jsem před pár dny, že jsem šťastný, že jsem šťastný a ještě před tím, že jsem naštvaný, že jsem naštvaný. A teď jsem zažil něco, co mě nadchlo - byl jsem šťastný, že jsem byl naštvaný!
Ludek Bouska
Jsem šťastný, že jsem šťastný
Štěstí je pro nás každého žádaný stav. Chceme mít alespoň trochu štěstí, prý taková „muška jen zlatá“ znamená štěstí. Štěstí také přeje připraveným, ale pak se také řekne, že štěstí nepřichází dvakrát, ale neštěstí nepřichází samo
Ludek Bouska
Vánoční stromek a úplně zdarma!
Máte rádi vánoční atmosféru se stromkem? A je vám líto krásných stromků, které musely být uříznuty kvůli Vánocům? A taky chcete ušetřit a nestát ve frontě na stromek?
Ludek Bouska
Jsem naštvaný, že jsem naštvaný…
Některé věci mě strašně dokáží naštvat. Tak, že jsem schopen být destruktivní. Ve vztazích, i vůči věcem nebo i vůči sobě. Jsem schopen v tu chvíli rozkopnout dveře. Vynadat někomu, udělat z něj blba. Vůči sobě tak, že ...
Ludek Bouska
Fandíme hokeji - každý jinak
Kamarád včera sehnal lístky na semifinále s Finskem. Na poslední chvíli, za sedmičku. Já jsem se dostal domů stejně až po deváté, ve chvíli, kdy to bylo 3:3. Zapneme televizi? Žena nechtěla ..
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
SPOLU paroduje heslo ANO a spojuje ho s Ruskem, premiér Fiala to hájí
V kampani před volbami do Evropského parlamentu vsadila koalice SPOLU i na antikampaň. Na sociální...
Summity EU jsou válečné kabinety, nemáme mírovou iniciativu, stěžuje si Fico
Evropská unie není s to přijít s mírovou iniciativou pro Ukrajinu, všechny schůzky státníků...
Bezpečnostní úřad má nového šéfa. Čuřín chce víc digitalizace a méně prověrek
V Národním bezpečnostním úřadu (NBÚ) je podle nového šéfa Jana Čuřína prostor pro digitalizaci a...
Žena zápasila s policisty o nůž, jednoho pořezala a sama se bodla do břicha
Policisté pomáhali v Sušici na Klatovsku ženě, která byla rozrušená a chtěla si ublížit. Před...
10 nejčastějších podvodů na internetu: Dokážete ochránit sebe i svou rodinu?
V digitální éře, kde technologie proniká do všech aspektů našich životů, se také zvyšuje riziko podvodů. Od falešných e-mailů a inzerátů až po...
- Počet článků 78
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 971x
Pracuji s lidmi na změně. Změnit něco potřebujeme každý. A většině z nás se to nedaří. Změna je život! To víme, ale i změna typu jo-jo efektu patří k životu. Chceme se změnit a zůstáváme stále stejní... Pojďte si hrát!
Mám stránky 333coaching.cz.
Nechci psát rady pro druhé, ale to, co vychází z mé osobní zkušenosti. Co jsem prožil a zakusil na sobě. Jen to má sílu, to funguje. Pokud to nepomůže mě samotnému, nemám právo to nabízet druhým.
Přečetl jsem spoustu dobře míněných příruček. Málokdy za nimi ale byl osobní prožitek autora. Pisatelé píší proto, aby psali ne aby sdělovali, co prožili.
Psaní je pro mně nacházením sama sebe. Ta slova jsou moje myšlenky a tím kousek mě samotného. Možná by šlo podobně jako při detekci krve podle slov určit DNA autora. To, co píšu je moje DNA. Asi tam bude i spousta chyb. Nejsem dokonalý. Některé věty bych možná znovu nenapsal. Měním se. Snažím se o osobní růst, i když je to někdy těžké. Možná bych taky za všechny svoje názory nedal ruku do ohně. Nejsem neomylný.
Stává se mi, že mě reakce čtenářů dovedou k jinému uvažování. Třeba to zabolí, ale pomáhá mi to. Moc mi ta zpětná vazba pomáhá. Díky za ní.