Godzilla – 50%

Je tomu už šedesát let, co přišla do kin první příšera atomového věku. K tomuto velkému výročí natočili Američané další oslavný film s touto japonskou ikonou.  

Bohužel celému filmu škodí to, že jej točil režisér, který nezvládá hereckou akci. Gareth Edwards natočil před tímto filmem pouze dva velkofilmy (Zakázaná zóna a Factory Farmed). Jediné, co na tomto filmu lze vzít za relativně dobré, jsou triky. Ale v porovnání z loňským Pacific Rim, který natočil Guillermo del Toro, je to bohužel horší. CGI programátoři vzali programovací vzorce s loňského filmu a přizpůsobili je Godzille a jejím protivníkům. Film také trpí stejnými trikovými neduhy, jako loňský film o velkých přerostlých dinosaurech.

Trikové sekvence jsou většinou s deštěm a v noci, jako kdyby se programátorům nechtělo zobrazovat jejich výtvory na plném světle. Jinak by bylo vidět, že počítače na nádherný tok světla ve velkém obrazu nestačí a byly by patrnější chyby.

Ohledně hereckých představitelů. Nebudu ani moc rozpitvávat jejich herecké umění. Hereckých výkonů si užijeme pouze na začátku filmu, kdy se odvypráví prvotní příběh o havárii atomové elektrárny, která se odehrála už před 15 lety. Bryan Cranston a francouzská herečka Juliette Binoche dají této části skutečného herectví.

V  přítomnosti odehraném příběhu si Aaron Taylor-Johnson a Elizabeth Olsen v klidu hrají na herce. Jestli to náhodou není jenom chyba režiséra, který neumí své herce instruovat, aby se nekoukali na nebezpečnou Godzillu jako tygra za tlustou zdí, který jim nemůže ublížit.

Kdyby mne ohrožovala přerostlá ještěrka, tak bych se asi otočil a běžel, co mi nohy stačí. Prostě v tomto filmu se žádný herec pořádně nebál o svůj život a neřval strachy. Ken, Barbie a ostatní přihlížející jen lehce odhopsají od „malého dráčka“.

Docela mne mrzelo, že pořádná bitka mezi dinosaury byla až na konci filmu. Film byl především plný amerických klišé o záchraně rodiny, vojáků a sebeobětování. Mezi lidmi občas přeběhne příšerka, která zničí pár mostů a budov. Jen jsem čekal, kdy si začnou ještěrky dávat po hubě.

Co tak najít na tomto filmu něco kladného? Asi design Godzilly, který odkazuje na veškeré japonské filmy natočené během posledních šedesáti let. V tomto smyslu je možné tvůrce pochválit. Nepokoušeli o žádné nové nápady a nechali charakteristické vlastnosti strašného dinosaura. Na designu nic nového nevymýšleli a dokonce zanechali i část pohybu dle svých historických vzorů. Pracovali s úctou k historii a tradičním předpokladům. To se nedá říci o Rolandu Emmerichovi a jeho Godzille z roku 1998, která byla rychlá jako kolibřík.

V IMAXu jsem se i nudil, ale hlavně mi začalo vadit 3D, které bylo nevýrazné. Tvůrci dostávají i velkou výtku za kvalitu zpracování obrazu, který lze očekávat od nejlepšího formátu. V porovnání s novým Star Trekem (vybrané scény) a Gravitací, byl celý film rozostřen. Určitě to nebylo jenom očima, ale použitá digitální technologie „zdegradovala“ celý obraz. Sice se producenti chvástají, že je IMAX pro tento film vhodný, ale já s tím naprosto nesouhlasím. Stejnou kvalitu vysílají i normální multikina. Na menším plátně totiž nebude obraz tolik rozostřený a nevadí, že divák nevidí každý drobný detail.

Proč jít na tento film do kina? Já bych to asi moc nedoporučil. Není to ani lidský příběh, který by stál za pozorování. Není to ani pořádná dinosauří bitka, kde bychom sledovali, jak si Godzilla a její protivníci dávají do zubů. A ani to není film letní sezóny, kde by se lidi chtěli odreagovat u filmu a hezkých obrázků. Proto tomu dávám tak málo procent.