Přestože už je pár hodin po ránu, je šero - po nebi se vleče těžká deka šedých mraků. Uhýbám z cesty a procházím lesem. Vítr lomcuje s korunami dubů a pod nohama šustí listí. Tak budou tam, nebo nebudou...?
Sbíhám z prudkého srázu a procházím vrbovým houštím. V létě by se tu dalo projít jen stěží, ale teď je z porostu vysokých kopřiv jen neškodný hřbitov zašedlých polámaných stonků. Nikde nikdo - kdo by tu taky v tomhle nečase co dělal? Pro většinu lidí je tenhle kousek země jen bezvýznamnou pustinou na břehu řeky, nesmyslným houštím s kopřivami, neprostupným labyrintem hnijících kmenů mechem obrostlých padlých vrb a topolů.
Až na ranní mrazíky a jinovatku, která místy obaluje nejnižší stébla trav bílou pavučinou, je celkem teplo. Před čtrnácti dny povolily mrazy a teplota přes den se držela nad nulou - ideální podmínky. Ještě pár metrů, prolézt posledním porostem nízkých křovitých vrb... a už jsem na místě. Kolem malé tůňky se po povodni nahromadilo několik kmenů vrb a také stromy tu polehávají nízko nad zemí jeden přes druhý.
Stačí jeden pohled a vidím je - tak jsou zase tady! Ze zelených kmenů vyrůstají ve svítivě oranžových trsech jako drahokamy a svítí do daleka. Stačilo by jen chodit od stromu ke stromu a plnit košík. Já ale nesbírám. Vlastně s sebou ani nemám foťák. Prostě jsem chtěl jen vidět, že tu pořád rostou. Nakonec beru jen dvě drobné houbičky - snad abych později doma ukázal, že houby se dají najít kdykoli - třeba i o Vánocích.
Vzduchem poletují drobné vločky sněhu a vypadá to, že se obloha během pár vteřin musí roztrhnout docela. Stmívá se a co nevidět nastane Štědrý večer. Na tisících stromků v rozsvícených oknech se třpytí barevné ozdoby a stříbrné řetězy. Ale kdo z těch za okny ví, že tam ve tmě, daleko od oken měst ve spleti vrb na břehu řeky, jejíž bahnitá voda podél břehu začíná okorávat lemem ledu, zdobí stromy oranžové trsy vánočních hub...?
-----
No a po lehce poetickém úvodu něco málo teorie : ) Přes zimu skutečně můžeme najít houby, mezi jinými zejména tzv. vánoční houbu, kterou je penízovka sametonohá - Flammulina velutipes. Roste, pokud jí to počasí dovolí, od podzimu do jara a nevadí jí ani krátkodobé poklesy teplot pod nulu. Najdeme ji na dřevě listnáčů, vzácně i jehličnanů, a to jak na živých, tak i odumřelých kmenech. Častá je např. na vrbách podél vodních toků nebo i na pařezech v lesích a na pasekách. Roste docela hojně po celém území ČR - mezi lidmi je ale málo známá. U znalců jde o oblíbenou jedlou houbu, jejíž sběr např. během Vánoc nebo na Nový rok mívá často rituální charakter. Výborná je prý v hovězí polévce.
Já sám jsem ji už mnohokrát v přírodě viděl (roste běžně i v městských parcích), ale doposud jsem ji nefotografoval. A tak vám předvedu tuto houbu na snímcích kolegy Jiřího Burela.
Milí čtenáři, přeji Vám do roku 2009 hodně zdraví, štětí, lásky, radosti - a hlavně tedy hodně hub : )
Se srdečným pozdravem Váš,
Jan Borovička
