Příspěvek do diskuse o tom, zda je český lesník skutečně tak
skvělým hospodářem, jak někteří tvrdí, zda Václav Klaus a Miloš Zeman viděli
někdy v životě kůrovce, a proč vůbec domácí politici tak rádi a často
mluví do způsobu hospodaření v lesích.
Soudruzi Gregr a Zeman zachranuji z povereni KGB Sumavu...www.sumavanet.cz
Diskusi na téma hospodaření v lesích – zejména tedy v NP Šumava – na blogu iDNES vyvolal již před několika měsíci kolega Fasulis, když reagoval na jistá vyjádření pana prezidenta Klause (můžete si domyslet, v jakém duchu se tato vyjádření nesla). No a před nedávnou dobou zde se svým blogem, poněkud opačného ražení, slavil úspěchy kolega Drábek. Obou pánů si velmi vážím (myslím pánů blogerů) – a dovolím si jako člověk, který v lese tráví dost času, do diskuse přispět také ze svého úhlu pohledu.
Již několik let se v odborných kruzích vede spor mezi přírodovědci, kteří mají výhrady k dosavadnímu hospodaření v našich lesích, a lesníky, kteří při své práci řídí vlastními zažitými paradigmaty. Zatím stále nemohou najít společnou řeč. Co vlastně přírodovědci po lesnících požadují? Jejich požadavky byly věcně a přehledně shrnuty ve stanovisku, které je dostupné na internetu, a vřele doporučuji, abyste se na ně podívali. Autoři tohoto logického a všeobecně srozumitelného návrhu se neomezili jen na kritiku, ale navrhli v několika bodech i řešení, které by podle jejich názoru mělo přispět ke zlepšení současného stavu. S touto výzvou se ztotožňuji a také jsem ji podepsal.
Moje vlastní zkušenosti s lesníky jsou velmi špatné. Pokácet, udusat a rozrýt, vypálit, udělat bordel a vysázet smrkovou monokulturu (klidně i v nížině) – to je typické schéma jejich práce. Tak např. na podzim 2008 jsem s kolegy navštívil jednu vyhlášenou mykologickou lokalitu v Posázaví, kde roste řada vzácných druhů hub. Na místě nás však přivítal dusivý dým – lesníci likvidovali následky větrné smrště, která vysoké smrky zpřelámala jako sirky (jeden strom jako druhý, jako kukuřice na poli). Lesníci dřevo odvezli, vše ostatní spálili a nepochybuji o tom, že na holinu brzy vysadí opět smrky, přestože zdravý rozum velí k potoku vysázet např. olše, a smrky až o kus dál. Jen taková jednoduchá věc by nesmírně obohatila údolí jak z hlediska estetiky (na břeh prostě patří vrby a olše), tak druhové rozmanitosti.
Je běžnou praxí, že po těžbě zůstane po lesnících holina bez jakékoli ponechané dřevní hmoty (např. kmenů stromů), větvě jsou obvykle na hromadách spáleny, výjimečně rozdrceny na štěpku. Tímto přístupem lesníci ignorují zákonitosti koloběhu živin v ekosystému. Správně by měly být některé kmeny na lokalitě ponechány k postupnému rozkladu (což by zároveň umožnilo výrazně zvýšit druhovou rozmanitost, např. hub a hmyzu, jejichž výskyt je na tlející dřevo vázaný) a větve by měly být ponechány na lokalitě k postupnému zetlení, což by vylepšilo kvalitu půdy jak co do obsahu živin, tak i třeba do schopnosti půdy zadržovat vodu.
Když jsem psal o „dělání bordelu“, všude v lese se válejí pneumatiky od traktorů a plastové lahve od oleje do pil a traktorů – kdopak je tam asi nechal?
Podobný přístup, který je v našich lesích takřka všeobecný, ilustruje, že lidé, co v lese pracují, k němu nemají vůbec žádný vztah. Představa hajného, který je s lesem sžitý, a který ví, kde co roste a kde co žije, který si lesa váží, se dnes rozplývá. Pořádný hospodář by si lesní dělníky přece ohlídal!
Naprostou nehorázností je však chování lesníků ve zvláště chráněných územích přírody. Tady spatřuji zásadní kámen úrazu. Lesníci odmítají pochopit, že vedle hospodářských lesů, které slouží k produkci dřeva, jsou tu i lesy např. v Národních parcích, jejichž poslání je jiné – a je proto pochopitelné, že by tyto porosty neměly vypadat jako kukuřičné pole a že lidské zásahy do nich jsou a musí být omezeny.
V boji o způsob, jak zasáhnout proti kůrovci, je pozoruhodná především spalující touha lesníků regulovat za každou cenu pochody v přírodě. Není mi jasné, proč je v tom podporuje prezident Klaus – vždyť přece jakékoli zásahy do tržního systému a jeho spontaneity hystericky odmítá. Proč tedy tvrdošíjně socialisticky trvá na regulaci přírody, která je ze své vlastní podstaty nejpřirozenějším mechanismem vůbec?
Mám jedno oblíbené místo – PP Na Stříbrné, která je chráněna kvůli výskytu lýkovce jedovatého. Správně by na území rezervace měl v porostu převažovat buk, nicméně dominantní je smrk. Lesníci asi před čtyřmi lety vykáceli část lesa a já logicky předpokládal, že vysadí buky – omyl, smrčina, opět smrčina. Mají snad v plánu lokalitu zcela zlikvidovat? Navíc stahali všechny větve pod cestu, kde je zapálili POD KORUNOU MOHUTNÉHO SMRKU (viz fotografie), který oheň zcela zničil, a strom uhynul. Promiňte mi ten výraz, ale něco takového udělá jenom naprostý blbec.
Kromě toho bylo u potoka asi 4 metry vysoké torzo buku, který se kdysi dávno zlomil. Kmen obrostl mechem a mohl být léta příbytkem pro úžasné spektrum organismů – kdyby jej nějaký ignorant, co jel kolem s motorovkou, nepokácel. Proč? Komu ten zbytek stromu vadil, koho ohrožoval? Pokácený kmen se stal symbolem idiotského přístupu k hospodaření v lese, obětí fanatické touhy regulovat za každou cenu, obětí myšlenky, že "v lese musí být pořádek".
Tyto výše uvedené příklady naprosto přesně ilustrují přístup mnohých lesníků ke chráněným částem přírody.
No a jak je to s těmi politiky? Po vyjádření se Václava Klause přišla iniciativa bývalého premiéra Miloše Zemana, který se pustil do boje proti kůrovci i úředníkům. Napsal otevřené dopisy prezidentovi, premiérovi a předsedům poslaneckých komor, ve kterých je upozorňuje na údajné mnohamiliardové škody ve státních lesích v šumavském národním parku a žádá je, aby je svými pravomocemi zastavili. (Odborným poradcem pro otázky Šumavy zřejmě tentokrát není soudruh Šlouf – ten radí přes Weigla Klausovi – ale bývalý ministr průmyslu a obchodu soudruh Miroslav Grégr.)
Na Zemanovu iniciativu ihned reagovali přírodovědci, jejich stručné prohlášení si lze přečíst na internetu.
V této souvislosti se nabízí otázka, proč se o Šumavu zajímají politici, kteří by nerozeznali kůrovce od tesaříka, a kteří se na Šumavu, pokud vůbec, podívají leda v helikoptéře nebo v zahraniční limuzíně s kouřovými skly. Pokud se domníváte, že politikům jde o odborný spor o Šumavu a řešení její situace, pak jste – dle mého názoru – nesmírně naivní. Pochopitelně jde o prachy, a to nejen za dřevo. Správně fungující Národní park Šumava je trnem v oku všem, kteří by jej rádi, řečeno obrazně, proměnili v tenisové kurty a golfová hřiště, a kteří z jeho lesů chtějí mít dojnou krávu v podobě vytěženého dřeva. Ne náhodou je v nejbližším okolí Miloše Zemana komunistický zločinec Zdeněk Zbytek, který v roce 1989 vyhrožoval tanky občanům, kteří vystoupili proti diktatuře, a kterému existence Národního parku zřejmě brání v expanzi.
Související odkazy:
Miloš Zeman káže vodu, ale pije víno
Blog Vladimíra Justa: Čtyři otázky pro Miloše Zemana
