Co je tvoje, je i moje, ale co je moje, do toho ti nic není. Toto heslo komoušských papalášů – orwellovských prasat socialistického Československa – si vzali za své Ladislav Jakl a spol. Přestože jsou tito úředníci státními zaměstnanci hradní kanceláře a placeni jsou z veřejných rozpočtů, odmítli v souladu s právními předpisy sdělit výši svých příjmů.
Muselo dojít až k soudnímu procesu, který iniciovaly Lidové noviny – a konečně bylo rozhodnuto: zákony této země platí pro všechny, tedy i pro Hrad. A ejhle, už je nám jasné, proč se úředníci Jakl a spol. tak vzpírali. Průměrný měsíční příjem tajemníka prezidenta pro věci politické Ladislava Jakla činí 103 000 Kč měsíčně, zástupce vedoucího kanceláře prezidenta Petr Hájek bere v průměru 111 666 Kč za měsíc.
Základní měsíční příjem obou pracovníků je přitom v rozmezí 40-50 tisíc, více než polovinu platu však činí mimořádné odměny, které Hrad uděluje za „vysoce kvalifikovaný přístup k plnění mimořádných úkolů a plnění časově náročných úkolů“. Nádherný byrokratický blábol – jako by vypadnul z představitele nějakého ústředního výboru Evropské unie, co říkáte?
Nechám na posouzení čtenářů, zda je výše platů obou dvou úředníků, kteří své funkce navíc bezostyšně zneužívají k sebepropagaci a politické a náboženské agitce, odpovídající. Ale aby té drzosti a arogance nebylo málo, Hrad s výkladem a rozhodnutím Nejvyššího správního soudu nesouhlasí!
To je opravdu neuvěřitelné. Osobní názor na rozhodnutí soudu může mít pochopitelně každý a pokud by šlo osobní soudní spor, nesouhlas by bylo možné vyjádřit. Tady se ovšem opět a zase setkáváme s tím, jak státní úředníčci poučují jedinou oprávněnou instituci, tedy SOUD, jak má zákony vykládat a jak má rozhodovat! Zasazeno do kontextu to však už není překvapivé – to, že jim na Hradě v hlavách povážlivě přeskakuje, už přiznávají i ti, kteří za prezidentem a jeho kanceláří dlouhá léta stáli...
