Upozornění na kapesní krádeže,
které každodenně slýchám v pražských tramvajích, už téměř nevnímám.
Nicméně v tramvajích se krade, to ví každý. Jak jsem se přesvědčil, tak
nejenom při nastupování v přeplněných vozech v centru, ale okrást vás
mohou i v poloprázdné tramvaji. Jo a klidně i v šalině! Mají na to
speciální taktiku…
www.skoda.cz
Předními dveřmi nastoupí ošuntělejší hoch a upozorní na sebe celý vůz okázalou žebrotou. Chová se nápadně, a tak přitahuje pozornost lidí v celém voze. Je to záměr. Nikdo si totiž nevšímá dobře oblečeného, solidně vypadajícího, a tedy nenápadného mladíka, který nastoupil zadními dveřmi. Během několika vteřin se přitočí k pravděpodobně předem vytipované stojící oběti, a když na sebe jeho kumpán strhne pozornost nějakou vylomeninou, je ruka v rukávě. Vlastně spíš v kabelce.
Něco takového se stalo před několika dny v pražské Michli. Paní si ale chmatáka všimla a praštila ho přes pazouru tak vehementně, že vylít dveřmi ven, jako když střelí. Jeho komplic zůstal v tramvaji a předstíral údiv a nevinnost.
K podobným krádežím u nás dochází dnes a denně. Je tu však jeden problém – i kdyby onen zloděj ukradl peněženku, celá tramvaj ho při tom viděla a cestující jej zadrželi, pokud by v peněžence nebylo více než 5000 Kč, jednalo by se o „pouhý“ přestupek. Přestože je evidentní, že tito lidé kradou pravidelně, a tak si přijdou denně na mnohem víc.
Naše společnost je podezřele tolerantní ke zlu a k amorálnímu chování vůbec. Tak třeba žebrák, který předstírá nějaké tělesné postižení (slepotu, poškození končetin), nemůže být za toto odporně hnusné chování citelně postižen. Taktéž zloděj, který je přistižen v tramvaji při krádeži, je prakticky nepostižitelný. Nechápu, proč zákon nemůže kvalifikovat amorální jednání (např. onu podvodnou žebrotu) či kapesní krádeže jako trestné činy bez ohledu na výši způsobené škody. Mám za to, že je horší okrást důchodce o 4000 Kč, než milionáře o 40 000 Kč.
Když někdo krade, protože má hlad, nebo aby měl na operaci pro své těžce nemocné dítě (extrémní případ, ale i to se může stát), jsem schopen to pochopit a posuzovat to lidsky. Ale ten člověk z tramvaje v luxusním oblečení je odporný parazit, nic víc. A žebrák-podvodník je nemorální šmejd. Oba dva přitom spojuje jedna společná vlastnost – totiž nehorázná drzost. Nezasluhují tedy žádné ohledy a zákon by měl pamatovat i na morální aspekt takového chování.
Podobné delikty by měly být řešeny tvrdě, a především rychle. Do několika dnů proces a nekompromisně odsoudit. A pak žádné flákání na pryčnách, tvrdě makat! Hodit do díry a dva měsíce třídit odpadky! Ale zatím to pořád nějak nejde a nefunguje… Když neumíme zatočit se zlodějíčky, jak potom máme stačit na všechny ty Grosse, Doležely, Železné, Krejčíře a další?! Aha, tohle jediné tu dává smysl...
