Nejsem proti sexu – zeptejte se mé manželky. I tak reagoval ředitel Občanského institutu Roman Joch na protesty, když byl loni jmenován poradcem premiéra Nečase. Nikdy bych nečekal, že bychom jako občané dostali k něčemu takovému příležitost, ale stalo se: Jana Jochová počátkem října vystoupila v pořadu Hydepark na ČT24 jakožto místopředsedkyně Výboru na obranu rodičovských práv. Už vzhledem ke smělé výzvě jejího manžela jsem byl na pořad zvědavý – a i když otázky "přímo na tělo" prakticky nezazněly, pokud jste pořad neviděli, doporučuji jej jakožto výlet do světa poněkud bizarního.
Jana JochováČT24
Pořad byl primárně zaměřen na problematiku sexuální výchovy ve školách. Jana Jochová je místopředsedkyní nevládní organizace, která bojuje proti současnému způsobu povinné sexuální výchovy (tzv. NGOismus). Pořad však nebyl veden tak, aby bylo jasné, o čem přesně se mluví a pletlo se páté přes deváté – zazníval např. pojem "děti", aniž by bylo jasné, zda se hovoří o prvním stupni základní školy nebo o maturitních ročnících a z Jochové za celou dobu nevylezlo téměř nic konkrétního o tom, jak by si "nezávadnou" sexuální výchovu vlastně představovala.
Postoj Jany Jochové lze shrnout následovně: Lidé jsou sexuální bytosti a sexualita je důležitá, jsem pro svobodu vzdělávat svoje děti, ale jde mi o to, kdo mé děti bude vychovávat – děti i já musíme mít k tomuto člověku důvěru. Nikomu nechci nic zakazovat, ale chci mít možnost v této problematice informovat děti sama v rámci rodiny. Požaduji možnost, abych mohla své děti z tohoto předmětu uvolnit s tím, že jim informace podám já sama, anebo někdo, komu důvěřuji.
Na první poslech to zní celkem rozumně a s dílčími myšlenkami bych i souhlasil, ovšem na druhý poslech to ve mně vyvolalo řadu podezření a otázek. Zamysleme se nad tím nejpodstatnějším.
Vliv tabuizace lidské sexuality je stále velmi silný – o tom svědčí to, že veřejnost vůbec připouští tuto debatu a sexualitu vnímá jako zvlášť citlivé téma. Otázkou je, jak je to opodstatněné, protože i při výuce jiných předmětů může být citlivě zasažena dětská duše – např. při tělesné výchově jsou ve výhodě děti s fyzickými dispozicemi a posměch spolužáků může ovlivňovat sociální postavení v kolektivu těch, co nejsou např. schopni vyšplhat na tyči ke stropu nebo udělat kotrmelec. Totéž by mohlo platit pro zkoušení u tabule, kde jsou v nevýhodě introverti. Je tedy opravdu nutné dělat ze sexuální výchovy něco tak výjimečného?
Celým pořadem se jako nit vlekl neustále opakovaný požadavek paní Jochové na důvěru k osobě, která bude informace o sexu dětem předávat. Např. uvedla, že "někomu" může vadit, že k dětem bude mít přístup třeba HIV pozitivní lektor ze "sexuální menšiny" (snad myslela homosexuální menšinu). To je zajímavé – takže homosexuálům zakážeme veškerou pedagogickou činnost, protože rodičům by mohl stejně tak vadit homosexuál historik? A když může být v České republice homosexuál prezident, proč by to nemohl být vychovatel?
Paní Jochová tvrdí, že žijeme v demokracii a pokud rodičům něco takového vadí, stát je do toho nesmí nutit. To je ale velký problém – je totiž mnohem větší množství věcí, které by rodičům mohly vadit – a vadí, např. výuka historické geologie, evoluční teorie a genetiky, o "nevhodné" hudbě, literatuře a výuce domácích prací nemluvě (někoho může třeba urážet vaření hovězí polévky). Jenže tu a tam v západní civilizaci probíhají i pokusy zakázat výuku vědeckých poznatků nebo snahy o implementaci náboženských bludů do výuky a já se obávám, že aktivisté z nevládní organizace Jany Jochové konají v tomto směru první krok k takovým zvěrstvům i u nás.
Mám dojem, že Janě Jochové ve skutečnosti jde hlavně o charakter informací, který bude dětem předáván, přesněji o to, aby se některé informace k dětem prostě nedostaly. To stát ale nesmí dopustit – povinná školní docházka má zajistit, aby se k dětem dostaly pluralitní informace, které jim sice mohou doma rodiče vysvětlit po svém, ovšem bude na dítěti, aby si tyto informace v rámci formování své osobnosti přebralo samo. Toho se ovšem Jochová a aktivisté z její nevládní organizace bojí, protože stejně jako náboženští vůdcové je si dobře vědoma toho, jak jsou dětské mozky ovlivnitelné a jak velký význam má indoktrinace v raném věku. A ti, kdo mají kontrolu nad tím, co se mladí lidé učí, rozhodují o budoucnosti národa.
Z kontextu celého pořadu vyplývá, že by Jana Jochová souhlasila se sexuální výchovou spočívající:
1/ v zatajování některých informací (např. o antikoncepci a pohlavně přenosných chorobách), protože pokud lidé žijí "správným" způsobem života, nepotřebují je znát;
2/ ve směřování ke "správnému a spořádanému" životu s "věrným a spolehlivým partnerem";
3/ v oddalování zahájení sexuálního života a posilování pevné vůle nepodlehnout sexuálnímu pudu.
Kdy je vlastně podle paní Jochové vhodné začít sexuálně žít? Co myslí tím oddalováním sexuálního života a věrným partnerem? Mají se lidé po léta "jen" vodit za ruce a se sexem začít až po oddání v kostele? Je snad nemorální a pro společnost nežádoucí chování většinové populace, kdy lidé navazují sexuální vztah před uzavřením manželství a obvykle projdou několika vztahy, než naleznou životního partnera? Že by sexualita neměla patřit mezi to, co na sobě lidé vzájemně testují?! V pořadu zazněl termín PROMISKUITA – ale bohužel nebylo vysvětleno, co to vlastně je...
Zdá se, že sexuální výchova á la Jochová má spočívat v boji proti biologické podstatě člověka. Považuji za obrovský úspěch, že vůbec přistoupila na fakt, že existuje něco jako vývojová masturbace (onanie, ipsace), avšak pokud jde o masturbaci samotnou, uvedla, že se "děti z početných rodin k této aktivitě nedostanou, protože mají spoustu jiných podnětů, než aby se věnovaly sebeukájení, které je jako činnost zbytečné". Zjednodušeně řečeno: stačí mít sourozence a hodně autíček a váš patnáctiletý klučina nebude projevovat zájem o autosexuální stimulaci. Svatá prostoto!!!
Na jedinou osobní otázku, která v pořadu zazněla, odmítla paní Jochová odpovědět. Škoda! Ale jak to ten Roman Joch vlastně myslel s tím, že se máme zeptat jeho paní? Po jejím vystoupení na ČT24 jsem totiž nabyl dojmu, že to doma dělají přes díru v prostěradle. Oba dva jsou přitom blogeři na iDNES – nemohli by se k tomu nějak vyjádřit? Aby pan poradce premiéra nezůstal jenom u prázdného chvástání na svých webovkách...
Doporučená literatura a odkazy:
Jana Jochová pořadu Hydepark na ČT24
Výbor na chranu rodičovských práv - nevládní organizace (NGO)
Občanský institut - nevládní organizace (NGO)
Bohuslav Brouk – Autosexualismus a psychoerotismus. Odeon, Praha, 1992.
Bohuslav Brouk – Lidská duše a sex. Odeon, Praha, 1992.
