Miroslava Macka nejspíš znáte – objevuje se pravidelně v bulvárním zpravodajství, kde obvykle vystupuje v roli seladonského gourmeta. Kromě toho však pravidelně komentuje dění v politice, teď např. v Lidových novinách, kde vystoupil proti tzv. Holešovské výzvě.
Z té citoval následující, jak se vyjádřil, „demagogické žvásty“: Pokud u nás ještě střední vrstva vůbec žije, při bližším zhodnocení bychom zjistili, že je tomu tak možná pouze setrvačností z doby před rokem 1989. Tehdy si pořídili své domy, byty nebo je zdědili po rodičích. Mladí lidé nezakládají rodiny tak jako dříve, protože nemají jistotu zaměstnání a nemají na založení rodiny ani peníze. Přestože nám ústava stále zaručuje vzdělání a zdravotní péči zdarma, už zdaleka to není pravda. Tyto „žvásty“ pak Macek „vyvrátil“ s nemalou dávkou demagogie výčtem dat Českého statistického úřadu.
Nevím, co je Holešovská výzva, a ne že bych v citovaných větách neregistroval určitou demagogii. Každopádně však souhlasím s tím, že řada lidí v naší zemi relativně slušně funguje jen díky zázemí, které si vybudovali za socialismu. Oproti těmto lidem mají mladé rodiny nesnadnou pozici a stát jim svou politikou neulehčuje, přestože je v nejvyšším zájmu naší společnosti, aby se ve spořádaných rodinách rodilo dětí co nejvíc. Co s týče zdravotní péče, je skandál, že těžce nemocní lidé, kteří za svou nemoc nemohou (což se nedá říct o všech léčených pacientech), jsou ponecháni bez léčby a čelí nevyhnutelnému, nevratnému, progresivnímu a nesmírně stresujícímu zhoršení svého zdravotního stavu, jako je tomu např. u pacientů s roztroušenou sklerózou! A o tom, že tento systém dlouhodobě likviduje střední třídu, už nemají pochyby ani konzervativně smýšlející občané.
Text podobného zaměření by mě nechal zcela klidným, kdyby jej nenapsal právě Miroslav Macek. Tento pán, u některých lidí - včetně mých známých - oblíbený, je nesporně inteligentní muž. V diskusi pod jeho článkem, který převzaly Parlamentní listy, mě však potěšilo, že přinejmenším část národa nezapomněla, co je ve skutečnosti zač.
Miroslav Macek totiž v devadesátých letech působil jako vysoký politik ODS a z této doby se datuje i jedna z nejznámějších zlodějských kauz: privatizace Knižního velkoobchodu. Přestože pan Macek nebyl za svou roli v této kauze odsouzen, neznamená to, že je čistý jako lilie. Je to člověk, který zbohatl v politice a to je podle mého názoru automaticky zločin. Podívejme se na bývalého premiéra Grosse, který také „legálně“ nabyl své miliony. Zastánci (nejen) pravicových pozic v něm (včetně mě) z lidského hlediska právem vidí zloděje a zločince. Ale Miroslav Macek je přece totéž, co Stanislav Gross, jen v modrém. Na rozdíl od Grosse má však tu drzost kecat do politiky a poučovat lidi, co tak „elegantně“ nezbohatli, že je to jejich chyba, když se nemají skvěle. Za největší paradox této situace však považuji to, že kdyby nebyli lidé jako pan Macek (a ti horší), žádná Holešovská výzva by tady nejspíš nebyla…
Informace ke kauze Miroslav Macek – Knižní velkoobchod najdete např. v článcích Necenzurovaných novin z let 1992-1993.
