Pohádka o genderu

V nevelké ale útulné jeskyni  u velkého dubu žili muž, žena a hromada jejich dětí. Bylo jich tolik, že  je  ani nepočítali  (kdyby uměli počítat více než do tří). V dalších jeskyních okolo nich pak žily ostatní  rodiny jejich kmene.

Muž každé ráno vzal své zbraně (luk, šípy, oštěp a těžký kamenný mlat)  a odešel na lov. Odpoledne či někdy až k večeru se vrátil a většinou (někdy také ne) přinesl nějakou kořist a rodina měla dost jídla. A když se někdy spojenými silami mužů celého kmene podařilo ulovit nějakou velkou kořist (mamuta, zubra či nějaké podobné velké zvíře), to pak bylo před jeskyněmi veselo všude   plápolaly velké ohně a děti měly pusy mastné od pečeného masa.

Žena zatím v jeskyni vařila, uklízela a starala se o tu smečku dětí.  A když jí zbyl čas, vydělávala kůže a šila z nich pak pro všechny oblečení, neboť, jak věděla, blížila se doba ledová.

A tak tam spolu spokojeně a šťastně žili. 

Jednoho dne ale  řekla žena mužovi: „Na louce u velké borovice bude mít mladá Hnědá medvědice  přednášku o genderu.  Chtěla bych se tam jít podívat  a poslechnout si ji, abych se něco nového dozvěděla.“

Muž, protože měl svou ženu rád, nic nenamítal a řekl, ať klidně jde, že se o děti postará.

Když pak se žena  po nějakém čase vracela zpět, už z dálky radostně křičela: „Dodnes jsme žili špatně, musíme to změnit. Teď budu chodit na lov já a ty se budeš starat  o děti. A budeme se tak každý týden střídat. Říkala Hnědá medvědice, že tak to je podle genderu správné“.

Muž sice chvíli namítal, že zbraně jsou pro ni příliš těžké, že nezná lovecký revír a tak. Ale žena ho umlčela: „Říkala Hnědá medvědice, že my ženy se mužům plně vyrovnáme a v něčem jsme dokonce lepší“.

Ráno žena vstala, přes záda si přehodila luk a šípy  (sice jí luk  sahal skoro až na zem), do jedné ruky vzala dlouhý oštěp (byl na ní trochu dlouhý) a s námahou vzala do druhé ruky těžký kamenný mlat a odešla.

Muž se zatím celý den staral o děti, dával pozor, aby se nezatoulaly daleko od jeskyně, kde by jim už hrozilo nebezpečí od šavlozubého tygra, který se stále potuloval okolo a vařil jim na ohni jídlo. Co chvíli vyhlížel pln obav z jeskyně ven, zdali se žena již nevrací. Vrátila se až večer, celá unavená a uondaná, ale bez kořisti.

 „To  ale nevadí, my ženy se mužům plně vyrovnáme a dnes to byl jen začátek.  Zítra uvidíš.“

Druhý den ráno zase vstala, vzala si zbraně a opět odešla.  Muž se zase staral o děti,  ze zbytků jídla, které v jeskyni našel, jim uvařil trochu jídla a opět svou ženu z jeskyně ustaraně vyhlížel.  Do večera se nevrátila. Muž se o ní bál, ale nemohl pro ní nic udělat, byla již tma a také nemohl nechat děti v noci samotné. 

Ani ráno se žena nevrátila, a tak muž šel nasbírat do lesa  trochu kořínků a jedlých plodů, aby nasytil děti, které již z hladu plakaly. Když se po nějaké době vrátil, zjistil, že mu mezitím vyhasl v jeskyni oheň. Zašel tedy do vedlejší jeskyně, aby si přinesl žhavé poleno  ale zjistil, že i tam šla žena na lov a že jim také  oheň vyhasl. Tak šli spolu do další a další jeskyně, ale všude bylo to samé, ženy byly na lovu a všude plakaly hladové a ušmudlané děti.

Teprve v šesté nebo sedmé jeskyni (neuměli počítat více než do tří),  plápolal teplý oheň, děti byly najedené a umyté. Žena z té jeskyně nechtěla žít genderově správně a na lov nešla.

Když pak se s hořícím polenem vracel, už z dálky viděl, jak se nejmenší děti vybatolily z jeskyně ven a z křoví již na ně mlsně vyhlížel šavlozubý tygr. Zahnal ho hned tím hořícím polenem a udělal pak pro jistotu před jeskyní velký oheň.

Ani do druhého večera se žena nevrátila a muž se již začal obávat, zdali se jí opravdu v pralese něco nepěkného nepřihodilo.  Děti hladem usnuly a muž pak u ohně dlouho do noci na ženu čekal.

Vrátila se ráno, celé špinavá, potrhaná a poškrábaná zato ale s malým králíkem  v ruce. Hned  ho opekli a  děti měly alespoň trochu mastnou pusu. Říkala: „Ještě, že jsi rozdělal ten velký oheň před jeskyní, v noci jsem  podle něj uviděla, kde je naše  jeskyně.“  

Když pak muž se ženou spolu večer uléhali pod medvědí  kožešinu (blížila se doba ledová), přitočila se žena k muži a potichu zeptala: „ Půjdeš zítra na lov ?“  Muž, protože ji měl rád, jí jen pohladil a němě přikývl.  

Druhý den muž ráno vstal velmi brzo, ostatní ještě spali, vzal si potichu své zbraně a než se žena a děti probudily, byl již nazpět s ulovenou gazelou.

A  tak tam dále spolu šťastně a spokojeně až do smrti všichni žili.

Ale nebylo to genderově správné.