Zvoní, zvoní zrady zvon

Francie sladká, hrdý Albion. To jsou verše z básně Františka Halase Zpěv úzkosti,  kterou napsal v roce 1938,  po podepsání Mnichovské dohody.

Kdo jednou zradil, zradí i podruhé. Francie sladká a hrdý Albion nás zradili  29. září  1938, znovu v březnu 1939 a Polsko 1. září 1939. 

Když jsem se díval na hlasování v OSN o protiizraelské deklaraci, nemohl jsem věřit svým očím. Francie byla pro rezoluci, hlasovala tak stejně jako Írán,  Afgánistán, Pákistán  a další podobné země.  Anglie  nebyla přímo pro, alespoň se zdržela, stejně jako Irák.

Já Anglii i Francii chápu, bojí se svých muslimských  "menšin ? většin?" které si tam pozvali, natahali, živili a nyní se jich bojí. Ano, pozvali si své vlastní vrahy a ještě jim za to platí. 

Naštěstí my, naše hrdá Česká republika hlasovala proti. My jsme Izraeli pomáhali v nejhorších chvílích jejich historie a pomáháme jim i dnes. Můžeme být hrdi a poděkovat paní Černochové za její odvahu.

Zvoní, zvoní zrady zvon. Kdo jednou zradil, zradí i podruhé......