Smutní svědci. (smutný příběh)

Přesně si pamatovala, jak i ona kdysi právě v tomto místě podřadila a vzala pořádně za plyn. Milovala ten jekot motoru, pískání pneumatik, adrenalin v žilách...

tvrdá "y" jsou správně ;) pochopíte na konci

***

"Začala sezóna." řekl ten nejstarší.

"Nemachruj." řekl ten mladší a ten rychlý s mladším souhlasil, ale oba to také tušily.

"Cítím to ve vzduchu, všimly jste si, že už nesypou? Slunce svítí častěji." daly mu nakonec za pravdu.

"Bože, neříkej to!" plakal ten ženského rodu.

"Neplač. Děláš, jako bys to neznala." snažil se ho chlácholit ten nejzkušenější.

"Nesnáším jaro a léto. Už tu není místo, přála bych si, aby letos nikdo nepřibyl." snažil se zakrýt slzy. Při představě, že se opět objeví někdo další, mu bylo mdlo.

"Kdyby alespoň konečně odstranili ten dub." otočil se ke stromu mladší z nich. 

"Jo, jezdí sem a tam a snad naschvál dělají, že ho nevidí. Já se teda šoupat nebudu." řekl nejstarší. Byl otrlý, asi nic už ho nedokázalo překvapit.

"Ach," plakal jediný citlivý mezi nimi s ženským jménem.

Rády by ho utěšily, ale nebyly si jisté, jestli se jejich obavy nevyplní. Ten dub tu stát jako dub a nikdy neuhnul.

"Že uhneš?" prosil ho tolikrát cíťa, ale ten nadutec sebestředný neposlouchal. "Prosím tě, letos uhni. Prosím."

"Pche, nebudu nikomu uhýbat, stojím tu už sto let, ať se oni naučí řídit."

***

Uslyšely to. Ten ryk, to skučení plynu. 

"Ne!" vykřikl cíťa, poznal ten moment. Slyšel vytáčení plynu do ječení.

"Podřadil!" zašeptal mlaďoch.

"NE!" vyděsily se všechny. 

"Uber, uber." modlily se.

Přesně si pamatovaly, jak i ony kdysi právě v tomto místě podřadily. Milovaly ten jekot motoru, pískání pneumatik, adrenalin v žilách...

"Uhni mu, prosím." dub se ani neohlédl. "Prosííííím." Plakal ten ženský. Ostatní by si nejradši zakryly oči. 

Přiřítil se rychle, nebrzdil, chtěl to vzít smykem, chtěl cítit vzrušení v žilách...

***

"Jsem Tomáš." řekl pokorně.

"Helenka."

"Lukáš."

"David."

"Tonda."

***

"Dáme ho sem." jeho blízcí našli místečko mezi nimi a usadili další památník.

***

Omlouvám se za tohle téma, ale začíná sezóna... Jezdíme pravidelně kolem tohoto místa, kde... je mi vždy smutno..

Prosím, jezděte opatrně a sundejte ruku nebo nohu z plynu před ostrou zatáčkou. Za ten adrenalin to vážně nestojí!

Pokácejte konečně už ten strom!

***