Mám svého Robertka 3. Jak je to těžké, když člověk začíná znovu žít. Úplně od píky.
Co bylo pak? https://blogadmin.idnes.cz/admin/c/621079/preview-page.html
Nebylo to lehké! :(
***
"Ahoj." Nesměle otevřu dveře.
"VYPADNI!!!"
***
Nevzdám se! Další den.
"Ahojky."
"Nechci nikoho vidět."
***
Čas letí a já to zkouším znovu a znovu. Máme spoustu času. Nechci tě opustit. Nastal čas, abych ti vše splatila.
"Nic nepotřebuju."
Nedbám. Přináším ti plyšáka, aby se ti nestýskalo, když tu večer sám usínáš. Hodíš ho po mě. Odcházím v naději, že zítra to bude lepší.
***
"Přeji krásný den." Vstupuji. Ty ležíš na zádech, hlavu otočenou k oknu. Jasně mi dáváš najevo, že mě nechceš ani vidět.
"Přinesla jsem ti pití." Tvojí oblíbenou magnézku.
"Hm."
Hm? Řekl si hm? To je skvělé! Mám neskutečnou radost. Plyšák ti leží u hlavy a jeho vytřeštěné oči působí komicky.
"Erko?" Přisedám na tvou postel. Rukou ti pohladím tvář. Je mokrá. Vím to, je mokrá už několik dní. Otřu tě hřbetem. Dělám, jakože nic.
Tvoje oči jsou tak smutné, bez života. Stále hledí ven z okna. Stále doufají, že on přijde. Ale asi nepřijde. Mám tušení, že David se už dávno odstěhoval a že nemá vůbec v plánu se na tebe přijít podívat. Je mi to líto.
Vezmu tě za ruku, ale vysmekneš se mi. Nechám tě, nechci to na tebe hroutit. Lehnu si vedle tebe na postel. Obejmu tě a poslouchám tvé srdce. Tak krásně pravidelně buší.
Sám si "vlezeš" svou dlaní do mé. Pevně tě stisknu.
***
Dnes máš skvělou náladu. Hýříš vtipem, děláš si legraci sám ze sebe. Několikrát jsme se zasmáli. Snad je to už trochu za námi.
Hrajeme karty o bonbony a jako vždy mne necháváš vyhrát. Jsi pěkný podvodník. :)
Večer si zase lehnu k tobě. Naše těla se milují, přestože k sobě vůbec nepatří. Sestřičky už si začaly šeptat, že jsme milenci.
Ano, jsme milenci. Nejzvláštnější milenci na světě. JÁ a TY. Já a gay. Kdo by to kdy řekl, že jednou budeme takový pár. :)
Usínáme v objetí. Nejkrásnější večer po dlouhé době. Začínáš být silný.
***
"JSEM MRZÁK. COPAK TO NEVIDÍŠ?"
Křičíš na mě. Rukou srážíš vše, co leží na nočním stolku. Všechny tvoje oblíbené knihy o koních, všechny vyluštěné křížovky, skleničku na pití i porcelánové prasátko pro štěstí, které jsem ti koupila před měsícem na trhu.
"CHTĚL BYCH CHCÍPNOUT!"
"Robe, prosím." Slzy se mi zase derou do očí.
"Nejsem nic. Jen troska.."
Rukama si zakrývám rty. Pláču. Vůbec nevím, co na to mám říct. Jsem bezradná, tak moc bych tě chtěla podpořit. Nemůžu. Jsem rozklepanější víc než ty. Nejsem ti žádnou oporou.
Utíkám pryč (už zase?), jako malý dítě. V autě sedím ještě další hodinu, než odjedu domů.
Nemohu ti pomoct. Psycholog mi sice říkal, co a jak, ale já na to asi nemám.
***
Bojím se vstoupit. Včera jsem to nezvládla. Když si na to vzpomenu, stydím se. Vím, že mě potřebuješ a nikoho jiného vlastně nemáš. Dnes budu silnější.
Otevírám dveře... "Sedíš" a čteš si knihu.
"Miláčku." Usměješ se na mě. Rozpažíš a já se k tobě schoulím. Kniha padá na zem a my jsme opět partneři.
"Erko, můj!" Políbím tě na tvář. Koulí se mi slzy jako hrachy. To ty uklidňuješ mě. Mělo by to ale být naopak.
***
Ležíme spolu a ty mi čteš mého oblíbeného spisovatele. Je nám krásně.
".... Probudil se a opět uvidět ostře zvednutou přikrývku v oblasti klína..." Přestaneš číst. Je mi jasné, na co myslíš. Nekonečně dlouhé ticho...
"Robí?" Sklapneš knihu a otočíš se jinam. Co mám dělat? Jak tě mám chlácholit? Nemám slov.
"Je konec."
"Ne, není. Teď to možná tak vypadá, ale jednou..."
"CO JEDNOU??? Copak to nechápeš? Už si NIKDY nezašukám!" Vztekle hodíš knihu do kouta.
"Proč ne?" Zkouším tě vzít za ruku, ale vytrhneš ji.
"Budu rád, když se mi ještě postaví! Do konce života si ho budu moct tak akorát honit. Když pánbůh dá!"
Nemám argumenty. Ležím mlčky a přemýšlím o tvých slovech.
"BĚŽ PRYČ!" řekneš náhle.
"Ale..."
"JDI!"
***
První den, když smíš z postele ven. Vůbec nevím, jak se ovládá takové křeslo. Snažil ses sám, ale nemáš dost síly. Nechal ses dobrovolně přenést. Hodila jsem přes tebe deku, už tam není moc teplo.
Slunce ale svítí a ty mu nastavuješ obličej.
"Kolik jsem toho promeškal?" Zeptáš se mě.
"Vůbec nic. Všechno tam na tebe ještě čeká." Pohladím tě. Miluju tě. Jsi ten nejlepší přítel. A navždy budeš, i kdybys mne zítra zase odkopl a vyhodil, stejně se pozítří vrátím. Jsem trpělivá a ty to víš. Je zbytečné mne odstrkovat, nenechám se.
Musíme se smát mojí nešikovnosti. Zápasím s tím pitomým invalidním vozíkem.
***
"Strašně mě to bolí." Pláčeš mi v náruči. Tvoje tělo se třese bolestí i prohrou.
"Nemůžeme ti dát žádné léky." Mačkám tě, jak můžu. Hladím ti záda a jsem opět bezmocná. Doktorka říkala, že jsou to běžné "Fantomovy bolesti". Nedá se s tím nic dělat.
"Kde je mám?" Najednou mne odstrčíš.
"SAKRA, KDE MÁM SVÉ NOHY!" Mlátíš pěstma do míst, kde by normálně ležely.
Nemůžu to vydržet a spouštím zase slzy.
Přitáhnu si tě k sobě. Už tě nenechám se takhle trápit. Pomalu tvůj pláč upadá a tobě se zavírají oči. Ležíš mi v klíně. Stále brečím, je mi tě tak líto. Proč se to stalo právě tobě?
***
Bylo to sakra těžké, ale my to dali. Ukočírovali jsme to
***************
Ach, ten život... :(
Bohunka Jakubcová
Hrátky s "Déčkem"
Že nevíte co nebo kdo je "Déčko"? No já bych mohla vyprávět, ale radši se koukněte na autentické fotky. Bude to lepší. Lépe tak pochopíte co tajně dělám s "Déčkem". Na konci prozradím, co s ním netajně dělá můj manžel.
Bohunka Jakubcová
Chybí tam červená!
Miluju modrou, blankytně i tyrkysově modrou, i téměř černou modrou. Miluju žlutou a všechny její odstíny. A ve všech mých dílech je poznat, které barvy preferuji.
Bohunka Jakubcová
Slíbila jsi, že se neztratíš...A??? Marie Šípková...
Pamatuju si to jako dnes, jak si začala přemýšlet o přátelství na dálku. Je to doopravdické přátelství? Je! Co když...? Vyslovila jsi větu, která se nyní naplnila.
Bohunka Jakubcová
Potulka parkem opět v Telči
Já vím, už to tady bylo. Park, město okolí... Telč je všude kolem mě a tak ji občas vyfotím, abyste věděli, kde žiju. Dnes tedy fotky z parku, dokonce z míst, kam nikdo nechodí, zákoutí a pohled z parku ven dírkou
Bohunka Jakubcová
Brzdi!
"Nasedni," řekl a posadil mne vedle jako spolujezdce. Spolujezdkyni. Vypadal velmi distingovaně a kultivovaně, proč si nepřisednout? "Lásko," pošeptal mi a pak...
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka
Přímý přenos Poslanci se přeli o změnu zákoníku práce. Opozici se ho nepodařilo vrátit vládě k přepracování....
Na Plzeňsku hořela hala sklárny, oheň zasáhl třetinu střechy
V Heřmanově Huti na severním Plzeňsku hořelo v areálu sklárny. Podle informací iDNES.cz od hasičů,...
Trump se vidí jako disident, soud je pro něj marketingová sklizeň, tvrdí expert
Premium Pokud dojde na televizní debatu Donalda Trumpa a Joea Bidena, jako jednoznačný vítěz z ní vzejde...
Vlak bez strojvůdce ujel několik kilometrů, pak vykolejil. Řítil se stovkou
Na železniční trati mezi obcemi Čisovice a Měchenice v okrese Praha-západ vykolejil vlak. V...
Prodej, Chata, 200 m2 - Batelov
Batelov, okres Jihlava
2 995 913 Kč
- Počet článků 348
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 606x
Kdo jsem? Jsem tvrdohlavá, většinou veselá ženská. ;)
Když mi chutná, tak hltám. :)) (tedy často)
Občas převrhnu sklenici!!! (tedy často)
Jsem bláznivě chaotická.
Miluju, ano to umím.
Co nesnáším? VÍTR! :)
***
Rozklikněte seznam rubrik níže.