Většina profesí je teď týmová. Už není renesance, aby jeden člověk ovládal znalosti více oborů. Máme z toho být frustrovaní všichni? Možná by bylo dobré, kdyby u nás nebylo třeba s každou prkotinou chodit k lékaři. Kdyby praktici byli schopní dělat i úkony, které rutinn dělají specialisté. Jako tomu prý je v Dánsku. Chápu, že je problém, když má lékař deset pacientů za hodinu. Ale je třeba se smířit s tím, že už na lékaře nekoukáme jako na polobohy, ale jako na lidi.

Jistě! Stejný problém jako když truhlář tvoří almaru nebo truhlářský dělník dělá do zblbnutí jen nějaká prkénka.

A k druhé věci. V této zemi bylo vždy ctěno medicínské umění. Praktický či rodinný lékař vždy ovládal celou medicínu na určité úrovni, léčil své pacienty a pokud zdravotní stav pacienta překračoval možnosti tohoto lékaře, obracel se lékař na specialisty o radu nebo jim své pacienty předával do jejich péče. Nic takového se dnes neděje. Dnes je tento systém naruby.

A pokud mi chcete namítnout, že naši lékaři nejsou schopní jako dánští lékaři, pak vězte, že naši lékaři ani nejsou k tomuto přístupu takto vychováváni. Systém vzdělávání neodpovídá tomuto přístupu.

Navíc z pacientů, kteří potřebují pomoc, politici nadělali klienty systému (nikoliv klienty lékaře!), kteří místo hledané pomoci rozhodují o využití medicínského prostoru podle svých libostí. Důsledky začínají být zjevné.

A důsledky toho, že z vašich polobohů jste si nadělali rohožky na boty, si již zhodnotíte jistě sama.

Nevím na co si stěžujete. Buď berete svojí profesi jako poslání anebo jako povolání. Pokud jako poslání, tak jste tu vy pro pacienty a to bez ohledu na to, jací jsou. Pokud jako povolání, tak pak Vám chybí profesionální přístup a nadhled. V obou případech z toho vycházíte dost špatně.

Já si nestěžuji, jen přispívám k problému, který je vážný a který je právě řešen.

Proč jsem šel studovat medicínu? Otázku povolání nebo poslání dnes neřeším. To je jen takový falešný bič na lékaře. Dnešní společnost usiluje o proměnu lékařů na dělníky v rukou miliardářů, kteří považují výběr zdravotní daně za vynikající bezpracný zisk. To se mi poněkud příčí.

Dnes dochází k totální destrukci medicínského umění, ke snižování efektivnosti léčby pro preferování technizace oboru na úkor biologie člověka, lékařům je bráněno v normálním medicínském bysnysu a jsou tlačeni do pozice slouhy miliardářů. To není dobré!

A pokud k těmto proměnám není člověk lhostejný, moc mu to elánu do života nedá.

"Rozmařilost pacienta hradí jeho ošetřující lékař."

Mohl byste, pane Šimku, pro mě tuto větu rozvést?

Mám si pod tím představovat, že já, rozmařilá, přijdu k lékaři, naporučím si, jaká vyšetření požaduji a chudák lékař jen sklopí oči a rezignovaně začne vyplňovat žádanky podle mých pokynů?

Možná jste to myslel jinak, ale mně to vyznělo právě takhle.

Ano, řada pacientů se takto chová, jak to popisujete. A jen na lékaři je, jak tuto rozmařilost pacienta dokáže zvládnout. Ano, někdy je nezbytné takovéhoto pacienta i vypoklonkovat z ordinace. On sice má k té svojí rozmařilosti právo, ale lékař mu to zaplatí formou regulačních mechanismů.

Promiňte, ale pro toto jsem rozhodně nestudoval!

V první řadě se začněte chovat slušně k pacientům. Mám velmi špatné zkušenosti, díky nimž doktory nesnáším a co můžu se jim vyhýbám.

Vy jste byla někdy u dr. Šimka ?

I zdravotnictví, jako skoro všechny resorty, si vyžaduje změny. Ve vyspělých státech světa špičkový lékař po po desátce dostane rok volna. Objede zeměkouli a/nebo se věnuje svojí zahradě, rodině. Potom osvěžený vykonává svoji práci dál. Samozřejmě do určitého věku a nikoliv takového, jaký si pro odchod do důchodu přeje EU, pan Barosso. Ten se měl vymáčknout, že je třeba odchod do důchodu posouvat současně s prodlužováním věku dožití! Takže letecký pilot může vás přepravovat i ve věku 70. let. Ledaže by EU zkrachovala...

Oprava: "...po padesátce.."

Musím přiznat, že nechápu. Stavovské důvody jsou důležitější, než oznámit chybu pacientovi a otevřeně s ním probrat nápravu? Pak se nedivte, že se k vám, lékařům, pacienti chovají, jak se chovají. Tímto výrokem jste celý článek shodil, alespoň pro mě.

Jsou pacienti, které již leta přesvědčuji o modernější, lepší léčbě. Jemně, opatrně, systematicky. Smrtí jim nevyhrožuji, když nejde o život. I tak to bývá marné, i když jde o život. Nedůvěra ke mně je asi větší. Každý jsme strůjcem svého štěstí!

Legrační. Ve těchto dvou dílech jste se přiznal k několika trestným činům. Od nerespektování zákoníku práce a ohrožování pacientů, přes nehlášení podvodů po spolupráci na podvodech. Bomba. Když podobní lékaři přestanou pracovat, nepochybně to prospěje.

Jinak naše zdravotnictví není pod financované, ale zvrácené. Možná podobně jako zbytek země přebyrokratizované. Ale hlavně neuvěřitelně nevychované a nedovzdělané. K tomu nepochopitelně namyšlené.

A za to nemůže nikdo mimo zdravotního personálu. Zdravotnictví ze všeho nejvíc chybí účinná kontrola a bez ní se nepohne vpřed a bude dál stagnovat v tomto stavu na pomezí mezi úplatným socialistickým zdravotnictvím a chaosem zpolazprivatizované džungle.

Správně - kdo ustráží strážce našeho zdraví? Policisty např. stráží GIBS.