Promiňte mi, že jsem četl váš článek, když ten je jen pro ekumenické křesťany. Zaujal mě jeden výraz: plastické myšlení. To si budu muset pamatovat, až se zase setkám s bezzásadovým křesťanem. Ohebná páteř, neslaný-nemastný, to znám. Ale člověk s plastickým myšlením? To je bomba!

Dík za diskusi!

Plastické myšlení? To není bezzásadovat, bezpáteřnost, ani beztvarost!

Platické myšlení je pohled na stejnou věc z několika různých úhlú.

Pokud mluvím o Bohu, jinak mluvím jako žid, jako katolík, jako evangelík, jako nevěřící... A všichni mluvíme o stejném Bohu.

Můj problém je v tom, že za nedílnou součást praktikování křesťanské víry považujete "bohoslužby". Tedy obřad, který má komusi prokázat, že účastníci tohoto obřadu dobře slouží Bohu. Což vychází z teze, že Bohu se má sloužit. S takový způsobem praktikování jsem se nikdy nemohl ztotožnit a tak jsem se domníval, že jsem ateista.

Oči mi otevřel indický mystik  Bhagwan Shree Rajneesh, který řekl: "Křesťan pochopí poselství Ježíšovo až pozná, že mezi ním a Bohem nikdo není. Žádný kněz, žádný papež, žádný kazatel. Bůh je vše, co nás obklopuje a je součástí každého z nás. Tak kdo by měl zprostředkovávat náš styk s Bohem, když on je součástí nás všech"? 

 Z toho jsem si odvodil, že Křesťan slouží Bohu nejlépe tím, že žije  tak aby byl prospěšný sobě, své rodině a společenství, ve kterém žije. A k tomu žádnou "bohoslužbu" nepotřebuje.

P.S. Být členem jakéhokoliv společenství lidí stejné víry je soukromým rozhodnutím každého křesťana. S tím nemám problém. Ale mám velký problém s každým, kdo tvrdí, že křesťanem je jen ten, kdo je členem nějaké církve!

Ekuména začíná mezi církvemi a bude pokračovat s křesťany mimo církve...

Kněze nepotřebuješ? Já tedy dialog se vzdělaným teologem potřebuji, protože nemám čas si veškeré vědění teologické prostudovat.

Křesťanská církev je pouze samozvaný zástupce boha na zemi a spíše Boha svým pokryteckým pochlebováním odrazuje. Člověk církev nepotřebuje a s Bohem nelze rozmlouvat prostřednictvím jiných, to musí každý sám.

Asi bych přidal špetku větší tolerance.

Po ekuméně mezi církvemi přijde i na ekuménu s křesťany mimo církve.

Byl jsem nedávno přítomen zádušní mši v Řimsko-katolickém kostele. Na závěr mše zazněly velice významné a důležité modlitební prosby za kdekoho, ale ne za nekatolické křesťany. Vyznělo mi to, jako by nekatoličtí /evangeličtí/ křesťané byli i v tomto prostředí vnímáni jako "nevěřící psi", jak si pomalu a jistě musíme na toto oslovení zvykat. Bojím se však, že při takovém křesťanském postoji to potom postihne všechny křesťany: i ty římsko-katolické bratry a sestry! I když, pravda, i nyní jsme svědky  vzájemného islámského sunnitsko-šítského vyvražďování.

Někteří vědci jsou sto let za opicemi. Někteří kněží mohou mít stejné zpoždění za druhým vatikánským koncilem.

I když chápu úsilí o jednotu, musím nesouhlasit. Na této věci záleží a nelze ji přehlížet. Víra či nevíra v reálnou přítomnost zcela mění způsob jakým věřící žije svůj život, zcela to mění jeho spiritualitu. Mezi největší ctnosti patří pro křesťany víra, naděje a láska. Ctnost víry také spočívá na víře v reálnou přítomnost. Reálná přítomnost je ustanovena na základě slov našeho pána Ježíše Krista. Otevřete svoje písmo a čtěte Jan 6.

Nechť evangelický bratr je věřícím a ne nevěřícím.

Omlouvám se jako bezvěrec, že vám zasahuji do hovoru, ale nebylo by možné po dvou tisíciletích poněkud obměnit bohoslužebnou symboliku? Víte, kdysi to tak možná bylo, že pojídání ostatků a jejich zapíjení krví bylo považováno za nejvyšší formu uctívání, ale doba přece jen pokročila, na což už v devatenáctém století upozornil svým epigramem Karel Havlíček Borovský.

Předně to není pojídání ostatků, protože to by naznačovalo, že jde o mrtvé tělo, ale podle katolíků jde o živého Krista. Je to nejvyšší forma setkání s Kristem a znamení podílu na jeho výkupné oběti - toto vychází ze starozákonních obětí. Toto je ustanoveno naším pánem Ježíšem Kristem na věky věků, a proto se to nikdy nezmění.